Kodak

Kupujeme balení buničiny na 100 l. Jde udělat i přes 100 l, při tomto množství je nutné nafouknout vak skoro ke stěně koše (náš je při nafouknutí trochu šišatý, takže někde je to víc a někde míň). Důležité je udělat z buničiny a kalů homogenní kaši, kterou je nutné rychle nakýblovat do presu (ideální by bylo to tam nalít najednou). To je nejsložitější fáze. Je vhodný další člověk. Z presu to teče po dobu nalévání proudem. Co vyteče dáme bokem (je to kalné). Po ukončení plnění začne odtékat čistá šťáva. Pak pomalu! (hrnkem) doléváme to co vyteklo při nalévání, popř. další kaly. Je nutné udržovat +- stejnou hladinu. V této fázi teče naprosto čirá tekutina (leju přímo do již odkaleného moštu). Asi by šlo dolévat hodně dlouho a udělat tak podstatně víc než 100l. Ono to totiž proteče celou tou „naplavenou“ vrstvou buničiny a teče to jenom dole u dna.

Jakmile doleju zbytek, nechám odtéct (raději delší dobu, aby tam nebyla tekutina) a začnu lisovat. Při začátku lisování se může začít uvolňovat buničina a tak je možné to dát odkalit bokem (demižon). Při samotném lisování teče opět čirá šťáva.

Pokud je toho opravdu málo, tak bych to nalil jen do spodní poloviny presu a pak postup výše.

Důležité je, že kaly drží buničina a pokud se ta dostane ven, tak se dá odstranit ze šťávy bez problémů sedimentací.

Časově je to do hodiny hotové vč. promíchání buničiny, přípravy presu a jeho umytí.

Po pomletí bobulí by případný zbytek zásady zreagoval s kyselinami v moštu. Vzhledem k množství kyselin v moštech by bylo ovlivnění jen minimální (nulové). Nejpravděpodobnější bude vysoká dávka síry v moštu, popřípadě nedodržení OL u postřiku na plíseň šedou. Někdy se také kvasinky v zákvasu nerozjedou, ale to je hned vidět a je třeba si dávat pozor i na rozdíl teploty moštu a zákvasu (co nejmenší, max. do 8 st.). 3-4 dny na rozběhnutí kvasu není nic mimořádného, obzvlášť u studeného moštu (chlazeného).

https://www.vinarskydum.cz/sit-ochranna-proti-ptactvu_p4084

Používáme opakovaně několik let. Natáhne se z obou stran, uváže drátkem u sloupku, pak sváže uprostřed nahoře a dole (tam i 2x). Ztráty hroznů se pak počítají na kusy. Po sezoně se nastrká do plastových pytlů, popíše a čeká na další rok.

Řešíme stejný problém, 4 PIWI odrůdy vysazené loni, výhony přes 2 metry, tak jsem u 80% založili kmínek. Násada hroznů velká. Všechny půjdou co nejdřív dolů (zatím nebyl čas). Nechceme riskovat oslabení keřů a násadu v příštím roce, i když vody je letos dost. Doporučuju raději rok počkat.

U plodných odrůd (MT) by se měla redukce dělat brzo, u červeného v době vybarvování, kdy co se hůř vyvíjí (nevybarvuje) se ustřihne. Ale hromada lidí redukuje až v době zaměkání, kdy je jasnější jaký asi bude rok a hrozny jsou již vyvinuté a nedochází k nadměrnému zvětšení hroznů co zůstanou, případně jdou rozeznat ty co se hůř vyvíjí. Půlení hroznů je vhodné jen pro některé odrůdy, asi nejvíc záleží na tvaru hroznu (nezkoušel jsem). Doporučuje se např. u Cerasonu.
Hlavní je, ale kvalitní zimní řez.

Trocha chemie. Zbytky hydroxidu sodného se neutralizují kys. citronovou, jak je již uvedeno výše. Pokud by přeci v sudu zůstaly stopové zbytky, tak po naplnění vínem vznikne reakcí hydroxidu a kyselin z vína nějaký vinan (https://cs.wikipedia.org/wiki/Vinan), takže se ve víně hydroxidu nikdy nenapijete.

Jak vinnan sodný, tak vinany sodno-draselné se běžně používají v potravinářství. Nejsou klasifikovány jako nebezpečné, natož jako jedovaté. Tolik chemie.

Co se týká senzorického ovlivnění vína, tak to je nulové (cca. 15 let zkušeností s louhem v sudech). Červená vína (sudy zatím jen na červená, než začnou rodit nové vinice) opakované vyhrávají odrůdu na místních výstavách v okolí. Používáme pouze starší bariky a dle našich zkušeností tento postup čištění spíš prodlužuje jejich životnost.