Vin_Jc

Pozorně jsem si přečetl celou diskusi a postrádám faktor výšky stěny, případně počtem listů na letorostu. Změpisná šířka určuje úhel dopadajících slunečních paprsků na zem. Tento údaj společně se sklonem svahu vinice je pro oslunění celé listové plochy určující při dané výšce stěny pro rozestup meziřadí. Například na Grébovce je svah tak strmý, že si mohou dovolit meziřadí uzké, jako v jižněji položených lokalitách. Pokud chceme mít kvalitní hrozny, musí vinice splňovat nejen dostatečnou půdní výživu, ale i vysokou schopnost asimilační. Tím budou i keře odolnější vůči mrazům, plísním apod. Ono je to vždy spjato s konkrétní odrůdou pro konkrétní torrior, takže ty tabulkové údaje v knize p. Pavlouška vznikly na konkrétních vinicích a jen upozorňují na souvislosti a vazby, není to žádné dogma. Z vlastní zkušenosti jsem poznal i rozdíl mezi projevem 1-2 roky vysazené odrůdy a projevem za další třeba 4 roky. A co se dá dělat s nevhodně založenou vinicí?

Reaguji na příspěvek Molla v hodnocení PIWI odrůd Marquette a Nero pro nevinařské lokality. Autora oceňuji pro jeho velké odborné znalosti, ale v tomto případě se hluboce mýlí. Pravděpodobně nemá s těmito odrůdami vlastní zkušenost a uvádí zkušenosti pouze jednoho vinaře. Zmíněný zkušený a věci znalý Bredik ruší Nero pro malé bobule a větší tvrdá jadýrka, tedy z hlediska odrůdy stolní. Tato odrůda je ale univerzální, dost raná a velmi chutná. I v neviřaských oblastech brzy dozrává, dosahuje solidní cukry 24 CNM a má velice málo kyselin. Proto je vhodná do kombinace s Marquette. U této americké odrůdy potvrdím zkušenosti Petricka s vysoce mrazuodolnou odrůdou Marqutte. U Bredika se této odrůdě nevedlo, málo plodila a dle mého posouzení ji trápilo padlí a málo rostla. Holt každé místo nesvědčí každé odrůdě. Jemu se např. daří Rondo, já ho rušil pro nízkou cukernatost a příliš bujný růst. Marquette je dle mých zkušeností velice odolná proti plísním a mrazu, plodná často 3 hrozny na výhon 120-140 g, nechávám většinou 2 hrozny. Běžně dosahuje cukry 25-28 CNM. Je škoda, že tato odrůda je zavržena jen proto, že se jí někde nedařilo. Zahraniční zkušenosti na víno jsou pozitivní, vyšší obsah kyselin se řeší vhodnou technologií, případně jako v mém případě kupáží Marquette + Nero. Kdo by chtěl dělat solidní vlastní vyvážené temně červené víno s fialkovým nádechem v nevinařské oblasti, může to zkusit a bude ho mít každoročně jako je tomu v mém případě. Nechť mi Moll odpustí, že s ním nesouhlasím a že vlastně dělá zmíněným odrůdám medvědí službu.

Spíš než o zraku je to o pozadí na které koukáš přes tu zkumavku. Zjednodušeně řečeno:
1) Čím světlejší pozadí, tím vyhodnotíš vyšší obsah SO2
2) Čím intenzivnější pozadí, tím vyhodnotíš vyšší obsah SO2
Ale nejen pozadí, také samotné prostředí ovlivňuje oko při vyhodnocení.Možná nejpodstatnější jsou vlastnosti měřeného vzorku!
3) Čím hustší a tmavší víno, tím nižší vyhodnotíš obsah SO2
Z výše uvedeného je zřejmé, že tato vysoce subjektivní metoda je hodně nepřesná a pro červená vína skoro nepoužitelná!