Když se nechodí pro víno, ale za vínem

COT - Celý o turismu  Autor: Ing. Juraj Flamik 

Podle výzkumů subjektivního vnímání kvality života jsou obyvatelé vinařských regionů šťastnější než jejich spoluobčané z jiných částí země. Podle lékařů je pití vína vhodnou prevencí proti srdečně cévním nemocem. Podle gurmánů je pravým labužnickým zážitkem snoubení jídla s vínem. A navíc, každé víno má svůj domov, místo narození i rodiče – terroir, sklep a svého vinaře. Kombinace všech těchto ingrediencí se ovšem nalahvovat ani koupit ve vinotéce nedá. Nezbývá, než se vypravit za vínem, a to je důvod, proč vinařská turistika vzkvétá napříč kontinenty.

Úvodem krátká rekapitulace: je to 10 až 12 let, co vinaři odháněli turisty od svých sklepů, hlavně ty na kolech. Pamatovali si jen na 50. až 80. léta minulého století, kdy vinařskou turistiku charakterizovaly autobusové zájezdy horníků z Ostravy nebo sklepní pitky intelektuálů z Prahy.
Ještě kolem roku 2000 zněly argumenty vinařů: Nechceme tady turisty, budou nám krást hrozny z vinic; baťůžkáři a cyklisté si u nás víno nekoupí, zdržují nás od práce; přivolají na nás finanční úřad.
Dnes přetéká kalendář vinařských akcí nabídkou otevřených sklepů, vinobraní, „zarážání hory“, svatomartinských ochutnávek a cyklistických výletů krajem vína. Sklepní kolonie a uličky lákají do degustačních sklepů, nabízejí ubytování nad sklepem a zvou do restaurací na snoubení jídla s vínem. Jak malí a střední vinaři, tak i ta největší vinařství se zapojují do festivalů otevřených sklepů, nabízejí turistický program ve vlastních vinicích, degustačních stáncích i exkurze ve výrobních prostorech. Poptávka po zážitcích přivádí firemní kolektivy do vinohradů, aby si zkusily, jaké je být „den vinařem“, klienti si kupují „svoji hlavu“ ve vinici, návštěvníci hotelů vyrážejí s piknikovými koši do vinic. V koších je vinné želé, vinná hořčice, vinný mošt, olej a chléb z hroznových peciček – všechno od vinaře z nedaleké obce.
Dynamikou rozvoje vinařské turistiky předbíhá jižní Morava sousedy v Dolním Rakousku. Kvalitou služeb ještě ne, ale rozsahem nabídky ano. Sklepy Weinviertelu zůstaly rozsáhlým malebným skanzenem. Kolegové z branže tam řeší problém „oživení a animací“ prázdných sklepů.
Malebnost a autenticitu prostředí, která bere dech, dosáhli promyšlenou památkovou ochranou. Cenou za ni je fakt, že v uličkách není kanalizace, někde ani vodovod, a tudíž žádné turistické služby. Kdo by je taky provozoval, když se malí vinaři vytratili nebo změnili na střední a větší výrobce vína. A tak 1 000 sklepních uliček Dolního Rakouska čeká na zázrak vzkříšení.
U nás je vše úplně obráceně. Moravské sklepy nad zemí i pod zemí bují stavebním ruchem a přestavbami. Původní rustikálnost je překrytá polystyrenem a perlinkou zateplených fasád. Sklepy se mění na turistické provozovny. Investice vinařů-podnikatelů jsou zjevné na každém kroku.
Každý vinař vyrábějící alespoň pár tisíc litrů vína má vše v nerezu a francouzském nebo americkém dubu, sklepy jsou opravené a vysvícené, na příslušných místech vykachlíkované. Na patře pokoje alespoň pro 10 turistů. Vyšší třída vinařů staví sklepní apartmány, penziony, panoramatické prosklené degustační místnosti přímo ve výrobních halách. Nejvyšší třída buduje hotely a restaurace. Odhad počtu nově budovaných zařízení a průměrných investic vede za posledních deset k částce 3 miliardy Kč. Znamená to současně stovky pracovních míst a zásadní nárůst kapacit pro turistiku v regionu. Vklad takových prostředků ze soukromých zdrojů převyšuje jakýkoliv dotační program a je jasným důkazem prosperity vinařství i navazující turistiky.
Je to všechno idylka? Z dálky možná ano, zblízka ne. Prodej ze dvora přinesl tvrdě vydřené seznamy stálých klientů, mezi nimi i nejvzácnějších „firemních odběratelů“. Každá rozlitá flaška byla kdysi vizitkou pohostinnosti vinaře, dnes musí přinést byznys. Mít sklep už není jen vinařská řehole, ale i obchod s „geniem loci“. Časy i vinařská turistika se mění, ale jak a na co? Jak jsme na tom – fakta, šance, výzvy, problémy

Nové výzvy pro vinařskou turistiku na jižní Moravě je potřebné opřít o skutečný potenciál. Dostupná čísla vypovídají o těchto faktech: • Podle registru vinic je na Moravě vedeno přes 18 000 pěstitelů s osázenými vinicemi na celkové ploše asi 17 500 ha. Z toho 86 % vinic větších než 1 ha je v držení pouze 7 % registrovaných pěstitelů. Naopak vinice do 0,2 ha jsou v držení 75 % pěstitelů čili více než 13 000 malopěstitelů. (Největším vlastníkem vinic je Znovín Znojmo s 455 ha). • Rozložení pěstitelů určuje i strukturu producentů vína. Z dostupných čísel lze odhadnout, že počet vinařů a vinařství produkujících víno dosahuje 700 subjektů.
Z toho významná část současně poskytuje služby pro turistiku. Při počtu 310 vinařských obcí na Moravě je však zřejmé, že rozložení vinařství v regionu je velmi nerovnoměrné. Dvě největší lokality mají každá přes 500 sklepů, ale najdeme desítky vinařských obcí, kde je jeden nebo žádný registrovaný vinař.
• Produkce vína v ČR se v posledních pěti letech pohybuje od 530 do 820 tisíc hl ročně, z toho 2/3 jsou bílá a 1/3 červená vína. V roce 2018 to bylo 710 000 hl vína, ale objem dovezeného vína vzrostl na 1 473 000 hektolitrů! Tuzemská produkce tak setrvale pokrývá zhruba 30 % domácí spotřeby.
• Vývoz představoval 107 000 hl a byl směrován převážně na Slovensko, do Polska a do Německa.
Světýlka a stíny těchto čísel nám říkají: • Na mapě vinařských regionů Evropy jsme příliš malou tečkou. Jsme produktem pro domácí turistiku, o zahraniční návštěvnosti se zatím vůbec nedá mluvit. Vývozem vína oslovujeme pouze blízké trhy: Slovensko, Polsko a Německo. Na druhé straně se renomé moravských vín neuvěřitelně zlepšuje, z mezinárodních výstav a soutěží vozí naši vinaři hromady medailí, takže odborníci vinařskou oblast Morava již objevili. Ale například pro širší klientelu z Rakouska jsme podivíny s pokleslou vášní k polosladkým a sladkým vínům.
• Naším největším bohatstvím je živá tradice malých vinařů. Naučili se přežít a vzájemně si pomáhat zhruba v 80 sklep ních uličkách. V blízkém Weinviertelu si každého takového vinaře váží a prostřednictvím „Heuriger“ mu umožňují legálně prodávat v sezoně svoje víno. V Německu si může vinař vybrat tři měsíce v roce, ve kterých organizuje akce a má současně povoleno poskytovat drobné občerstvení. Podniká se jim pohodlně, kromě běžných kontrol ve vinohradech a v sudech je nikdo neobtěžuje. U nás musí mít vinař sklep s únikovým schodištěm, obložený talíř může připravit jen ve vykachlíkované kuchyni, kvůli degustaci si musí zřídit hostinskou živnost a k tomu vést EET. Ti nejmenší vinaři by hostům vlastně neměli ve sklepě nalít ani sklenku k ochutnání. Pokud se to nezmění, kouzlo naší vinařské turistiky zmizí pod hromadou zákonů.
• Přesto nám rakouští vinaři závidí akce otevřených sklepů a zájem mladé generace. Souvisí to i s fenoménem „vinařského patriotismu“, kdy každý Čech má svého vinaře téměř za přítele. Mezi návštěvníky tvoří největší skupinu ženy do 30 let, ony opravdu nejezdí pro víno, i když si ho dost nakoupí, ale jezdí za vínem jako za zážitkem. Pro vinaře je setkání s klientem nejlepším marketingem, proto v uplynulých deseti letech dramaticky vzrostl počet vinařských akcí v místě původu vína. Jak dokládá graf, v roce 2008 se sklepy otevíraly v desítce obcí, v současnosti je jenom těchto akcí každý rok přes 60. V kalendáři akcí je celkově 1 500 akcí ročně a za vínem se jezdí bez ohledu na sezonu.
• Řady vinařů výrazně omládly a vína dosahují i na mezinárodní úrovni vynikající kvality. Spolčování vinařů se zbavilo stigmat z doby komunismu, vinařský nebo zahrádkářský spolek, jako základ pro organizování akcí, je téměř v každé obci. Vybavenost vinařství a jejich zapojení do vinařské turistiky je enormní. Počet vinařských akcí pravděpodobně už kulminuje. Sklepní uličky se staly centrem nabídky vinařských služeb a produktů.
• Vinařský fond věnuje na podporu marketingu a vinařské turistiky 14 mil. Kč ročně. Národní vinařské centrum provozuje světově unikátní národní informační server. Salon vín ČR byl zvolen hlasy návštěvníků za TOP cíl vinařské turistiky. Zákonná ochrana domácích vinařů před černým dovozem vína ze zahraničí posílila důvěru k našim vínům. Co tedy čeká vinařskou turistiku dále?

Spolupráce, synergie produktů a poctivost ve službách

Zdá se, že dynamika rozvoje samotného vinařství a služeb vinařské turistiky přibrzdila na rozcestí. Nejpopulárnější lokality jsou v hlavní sezoně zahlcené návštěvníky (Mikulov, Pavlov, Znojmo, Velké Bílovice), své renomé si postupně vybudovaly i další vinařské města a obce (Nový Šaldorf – Sedlešovice, Velké Pavlovice, Čejkovice, Mutěnice, Rakvice), ale dosud turistikou nepolíbené vinařské obce stále čekají na objevení.
Pohled zpět ukazuje, že služby a produkty vinařské turistiky se vyvíjely různou rychlostí a vzájemně se ovlivňovaly. Průkopnický projekt Moravských vinařských stezek letos završil již 20 let od svého vzniku.
Téměř půlku této doby čekal na vzestup vinařských služeb. Nejdříve nastupovala jednotlivá vinařství, poté spolky vinařů v obcích a akce otevřených sklepů. Zlomem bylo zapojení Vinařského fondu do propagace domácího vinařství, podobně i koordinační činnost Národního vinařského centra a zavedení certifikace služeb vinařské turistiky. Spolu se Svazem vinařů ČR přivedli na výsluní projekty jako Svatomartinská vína, Rosé vína, Salon vín ČR a soutěž Vinařství roku.
Využití potenciálu a růst kvality vyžaduje nyní synergii a spolupráci.
Potenciál pro oslovení zahraniční klientely mají pouze některé moravské lokality a vybraní producenti vín. Soustředěnou pozorností právě na tohle rodinné stříbro by mohly vzniknout lokality exkluzivních služeb – jakési „vinařské parky“ – které se nabízejí vytvořit ze sedmi obcí kolem Pálavy, šesti obcí jižně pod Znojmem, pětice obcí kolem Velkých Pavlovic a regionu Vitis (Velké Bílovice, Čejkovice, Mutěnice). Spolupráce v rámci vinařského parku by mohla přinést cílené řízení kvality služeb, dobudování chybějících typů ubytování a služeb, zapojení méně navštěvovaných obcí do společných akcí, koordinaci termínů a společnou propagaci až po sdílené zpracovatelské zázemí. Odměnou za koordinaci a společné investice by byly lokality a služby splňující požadavky nejnáročnějších klientů, kterým se požadovaných služeb zatím dostává jen v několika zařízeních.
Cílem by měla být i optimalizace návštěvnosti a prevence před devastací kulturního dědictví, vinařských tradic a krajiny.
Významným krokem k propagaci našeho vinařství vůči domácí i zahraniční veřejnosti by mohla být návštěvnická, prezentační a degustační centra v Praze a Brně. Praha v posledních letech vzorně pečuje o svoji vinařskou historii i přítomnost. Na jejím území je celkem 11 vinic, některé z nich jsou přístupné veřejnosti. Spolu s městskou turistickou organizací organizují putování po pražských vinicích. Není to sice jako ve Vídni, kde jsou významné plochy vinic památkově chráněné, návštěvníky čeká dobře organizovaný program a město se může chlubit vlastním vínem, ale je to mnohem lepší než v Brně. V metropoli vinařské oblasti Morava není žádná instituce, která by návštěvníkům poskytovala informace o moravském vinařství, není kde seznámit se s charakteristikami a historií čtyř vinařských podoblastí a není kde ochutnat typická či nejlepší moravská vína. Vinařský fond, město Brno a Jihomoravský kraj by takové zadání určitě zvládly.
Vstříc domácí, ale i přeshraniční klientele by mohly směřovat podpory investicí do služeb v zatím méně využívaných okrajových lokalitách vinařské oblasti Morava. Doposud investoři i samotní vinaři vyhledávají příležitosti převážně v obcích s největší hustotou služeb, čímž se jen posiluje nadměrný nápor návštěvníků. Vyhledávání klidnějších míst je trendem současné turistiky a v podmínkách vinorodé Moravy by mohlo přinést velký užitek pro rozšíření těchto služeb. Jak je za posledních 15 let vidět, nastartování doposud osiřelých obcí v náručí vinic, například na Kyjovsku nebo severním Znojemsku, nepřijde samo od sebe.
Společným jmenovatelem všech úspěchů a silných stránek vinařství a turistiky na Moravě je fakt, že moravští vinaři a podnikatelé v turistice jeli na vlastní pěst. Neexistoval žádný rozvojový plán, nebyla formulována žádná strategie. Aktéry jsou samotní vinaři, zmíněné vinařské instituce, Jihomoravský kraj, spolky a sdružení a v neposlední řadě i nezisková organizace Nadace Partnerství, jíž patří autorství hned několika projektů. Budoucnost však před všechny staví nové, odhadnutelné i neočekávatelné výzvy.
Klimatické změny ovlivní kvalitu keřů révy i samotných hroznů, oteplování a nedostatek vody mohou překreslovat mapy viničních tratí a odrůdovou skladbu. Změna zemědělské politiky EU i jednotlivých států může přinést změny na světovém trhu s vínem. Moderní komunikační technologie prosadí nové nástroje pro obchodování v cestovním ruchu. Tlak návštěvnosti nás postaví před otázky její regulace, citlivého přístupu k ochraně půdy a krajiny a k péči o kulturní dědictví.

***