Mikulečtí vinaři zvedají hlavu. 21. srpna otevřou svoje sklepy!

https://www.wine.cz/mikulecti-vinari-zvedaji-hlavu-21-srpna-otevrou-svoje-sklepy/

Ani běsnění ničivého tornáda nedokázalo srazit Mikulčice na kolena. Přestože byla zničena velká část
obce a vinic, místní vinaři se rozhodli i letos uspořádat tradiční akci Otevřené sklepy. Na návštěvníky se
budou těšit již 21. srpna 2021, ve třech sklepních lokalitách. Mikulečtí vinaři tím chtějí ukázat, že přes
obrovské materiální i lidské ztráty, se život v Mikulčicích nezastavil a skvělé víno se zde bude vyrábět i
dále. Zároveň tím chtějí poděkovat všem, kteří přijeli pomoci, nebo přispěli do finančních sbírek. A protože
pro řadu z místních obyvatel je výroba vína také obživou, bude mít letošní ročník i další rozměr. Jak lépe
podpořit vinaře, než nákupem jeho vína?

 Otevřené sklepy Mikulčice se konají 21. srpna 2021 ve třech sklepních lokalitách od 10 do 23
hodin
 Cena individuální vstupenky v předprodeji činí 700 Kč, na místě pak 800 Kč. Zahrnuje
neomezenou degustaci, skleničku, katalog, ale také tři stokorunové kupóny (300 Kč) na nákup
vína
 Předprodej vstupenek je na stránkách www.wisomm.com
 Hlavní program bude probíhat u historického lisu symbolicky u sochy patrona všech vinařů sv.
Urbana
 Ochutnávky budou probíhat ve sklepních uličkách „Čertovka“, „U myslivecké chaty“ a
v Těšických búdách, k přemísťování mezi sklepy budou, jako každoročně, zajištěny koňské
povozy
 O hudební doprovod se postará putující Neoveská cimbálová muzika, večer od 20 hodin pak
cimbálová muzika Vojara

www.vinomikulcice.cz

Certifikace služeb vinařské turistiky jako záruka kvality a spolehlivosti

https://www.wine.cz/certifikace-sluzeb-vinarske-turistiky-jako-zaruka-kvality-a-spolehlivosti/

VLTAVA LABE MEDIA, a.s.

Každoročně vyrazí na jižní Moravu za vínem desetitisíce lidí. Aby také ne, když vinařské podoblasti nabízejí kromě skvělého vína také řadu naučných tras i cyklostezek, sklepních uliček, vinných sklepů a jiných historických či naopak moderních staveb spojených s vinařstvím a řadu dalších lákavých cílů. Jak se ale vyznat v nabídce služeb a které zvolit, aby se návštěvník tzv. nespálil? Rada je jednoduchá, k lepší orientaci slouží a hlavně také určitou zárukou je certifikace.

„Různých druhů ubytování, stravování a jiných doprovodných služeb, které milovník vína na svých cestách po jižní Moravě nutně dříve nebo později využije, je opravdu hodně. Vzhledem k rostoucímu zájmu o víno a vinařství a celou jižní Moravu i vinařské Čechy se není ani čemu divit. Úroveň služeb se zde jako ve všech oborech různí. Jistou formou záruky kvality a také samozřejmě doporučení vhodnosti je pak certifikace služeb vinařské turistiky.
Zařízení, jejichž majitelé pochopili požadavky náročných vinařských turistů a v nabídce jejich služeb se projevil vkus, invence a profesionalita, od těch ostatních odlišuje smaltová tabulka s logem Vína z Moravy nebo Vína z Čech a s českým i anglickým nápisem „Certifikace vinařské turistiky“. Všechna tím splňují povinné požadavky pro dané kategorie a stanovený počet volitelných kritérií. Pro všechna je závazná distribuce propagačních materiálů o víně, poskytování informací o vinařské turistice a v neposlední řadě i prezentace na nejrozsáhlejším webu o vinařské turistice www.vinazmoravyvinazcech.cz. Pamatováno je i na zahraniční návštěvníky, pro které jsou připraveny materiály alespoň v jednom světovém jazyce.
Dnes si při plánování návštěvy nebo dovolené na jižní Moravě lze vybrat už ze 79 certifikovaných vinařství, 85 certifikovaných vinných sklepů, z 30 certifikovaných vinoték, 16 certifikovaných restaurací s vínem nebo vináren a 40 certifikovaných ubytování. Seznam se neustále aktualizuje a doplňuje. V každé vinařské podoblasti na jižní Moravě, ale i v Čechách lze zařízení s tímto označením nalézt několik, takže si vybere opravdu každý.
Certifikace probíhá výběrem zařízení podle stanovených kritérií, která jsou rozdělena do pěti kategorií – vinařství, vinný sklep, vinotéka, restaurace s vínem a ubytování s vinařskou tematikou. Pro každou kategorii jsou samostatná kritéria. O certifikaci žádá provozovatel nebo vlastník zařízení u Národního vinařského centra, které posoudí splnění kritérií a certifikaci přizná, nebo odmítne. Projekt certifikace realizuje Národní vinařské centrum společně s Nadací Partnerství za podpory Vinařského fondu České republiky.

Více o moravských a českých vínech a také certifikaci služeb vinařské turistiky naleznete na www.vinazmoravyvinazcech.cz.

Merlot ročníku 2018 z vinařství Štěpán Maňák je šampionem Grand Prix Vinex

https://www.wine.cz/merlot-rocniku-2018-z-vinarstvi-stepan-manak-je-sampionem-grand-prix-vinex/

 30. duben 2021  České nápoje   komentáře (0)  134 x

Ve dnech 28. a 29. dubna 2021 se v Národním vinařském centru ve Valticích uskutečnilo odborné hodnocení letos již 28. ročníku mezinárodní soutěže vín GRAND PRIX VINEX. Šampionem se stalo červené víno a to Merlot Barrique 2018, výběr z hroznů z vinařství Štěpán Maňák ze Žádovic na Kyjovsku.

Letos se soutěže zúčastnilo rekordních 1053 vzorků vín od 176 vinařství z 12 vinařských zemí. Nejvíce vín (779) bylo samozřejmě z České republiky, dále Slovenska (147), Maďarska (45), Rakouska (28), Německa (22) a Itálie (16). Zastoupení měla ale také vína z Francie (4), Jihoafrické republiky (4), USA (3), Makedonie (3), Argentiny (1) a Moldávie (1).

Stejně jako v loňském roce si i letos vedl nejlépe vinař Štěpán Maňák. Obhájil tak loňské vítězství, kdy se šampionem stal jeho Sauvignon 2019, pozdní sběr a letos uspěl pro změnu s červeným vínem Merlot Barrique 2018, výběr z hroznů. Víno pochází z vinařské oblasti Morava, podoblasti Slovácké, z obce Hýsly, viniční trati Hýselská hora. „Tento Merlot má tmavě rubínovou barvu, vůně je ovocná, lehce vanilková, chuť je plná, čokoládová, sametová. Víno zrálo 12 měsíců ve francouzských barikových sudech,“ popisuje vítězné víno majitel vinařství Štěpán Maňák.

Dále byli vyhodnoceni vítězové kategorií, nejlepší kolekce, nejlépe hodnocené víno člena Svazu vinařů ČR a národní vítězové pro země, které přihlásily minimálně 10 vín.

Šampion a vítězové kategorií:

Kategorie A1: Bílá vína suchá – vítěz kategorie

Ruladské šedé, výběr z hroznů, 2019 – Vican rodinné vinařství / Farma Pálava, s.r.o., ČR

Kategorie A2: Bílá vína polosuchá – vítěz kategorie

Ryzlink rýnský, výběr z hroznů, 2018 – Vinné sklepy Skalák / Ing. Leona Šebestová, ČR

Kategorie A3: Bílá vína polosladká – vítěz kategorie

Rulandské šedé, pozdní sběr, 2020 – ANNOVINO VINAŘSTVÍ LEDNICE s.r.o., ČR

Kategorie B1: Růžová vína (vč. klaretů) suchá – vítěz kategorie

Cabernet Sauvignon rosé, akostné odrodové víno, 2020, Ján Janušík, Slovensko

Kategorie B2: Růžová vína (vč. klaretů) ostatní – vítěz kategorie

Cabernet Sauvignon rosé, akostné odrodové víno, 2019, Ján Janušík, Slovensko

Kategorie C1: Červená vína suchá – vítěz kategorie a celkový šampion soutěže

Merlot barrique, výběr z hroznů, 2018 – vinařství Štěpán Maňák, ČR

Kategorie C2: Červená vína ostatní – vítěz kategorie

Burlesque Zinfandel, 2018, vinařtví Bourinot, USA, dovozce Adveal s.r.o., Praha

Kategorie D: Vína přírodně sladká – vítěz kategorie

Tokajský výběr 5 putňový, 2013 – Anna Nagyová – ZLATÝ STRAPEC, Slovensko

Kategorie E1: Perlivá vína – vítěz kategorie

Rosecco Frizzante, Perlwein Landwein, 2020, Weingut Schulz, Rakousko

Kategorie E2: Šumivá vína (sekty) – vítěz kategorie

Grandioso extra brut reserva, jakostní šumivé víno s.o., 2016 – CHÂTEAU VALTICE – Vinné sklepy Valtice, a.s., ČR

Cenu za nejlepší kolekci získalo vinařství Jaroslav Buriánek z Valtic.

Podrobné výsledky budou dostupné na webu soutěže.

„V letošním ročníku soutěže nás mile překvapila a hlavně potěšila rekordní účast, která je o více než 300 přihlášených vín větší než ta loňská, taktéž rekordní. GRAND PRIX VINEX se tak stalo největší mezinárodní soutěží co do dopočtu hodnocených vzorků, ale i vinařství na území České republiky,“ sdělil Pavel Krška, ředitel soutěže a dodal: „Dlouhodobým cílem soutěže je, aby byla etalonem kvality a profesionality při hodnocení soutěží vín alespoň v ČR. Proto má soutěž dokonce přísnější limity pro získání jednotlivých ocenění, než jsou doporučené limity dle národních standardů pro soutěže vín.“

Medaile jsou udělovány dle dosaženého bodového hodnocení. Stříbrnou medaili získala vína s min. 84 body, zlatou s min. 87 body a velkou zlatou s min. 90 body. Vína hodnotily komise špičkových degustátorů na platformě počítačového hodnoticího systému ELWIS, vyvinutého Národním vinařským centrem. Samozřejmostí pak byla přísná hygienická opatření včetně testování všech účastníků hodnocení.

Nejvíce zastoupenou odrůdou mezi bílými víny byl Ryzlink rýnský (81), mezi červenými pak Frankovka (37) a Cabernet Sauvignon (36). Největšího počtu vín pak dosáhly ročníky 2020 (531), 2019 (282) a 2018 (129). Přihlášeny ale byly i raritní archivní ročníky 2005, 2007 a 2010 (všechno po jednom vzorku).

GRAND PRIX VINEX je tradiční mezinárodní soutěží vín, kterou organizuje Národní vinařské centrum, o.p.s. ve spolupráci s akciovou společností Veletrhy Brno a Svazem vinařů ČR a s podporou Vinařského fondu. Cílem soutěže je na vysoké profesionální úrovni každý rok ohodnotit a ocenit nejlepší evropská a světová vína přítomná na trhu středoevropského regionu. Záštitu nad 28. ročníkem mezinárodní soutěže vín GRAND PRIX VINEX převzali ministr zemědělství Ing. Miroslav Toman, CSc., hejtman Jihomoravského kraje Mgr. Jan Grolich a primátorka statutárního města Brna JUDr. Markéta Vaňková.

Na odbornou hodnotící část soutěže tradičně navazuje veřejná ochutnávka soutěžních vín na brněnském výstavišti. V letošním roce je vzhledem k epidemické situaci tato možnost zatím nepotvrzena.

Více o soutěži na www.grand-prix-vinex.cz.

Nejoblíbenějším alkoholem Čechů je víno, hlavně to moravské

https://www.wine.cz/nejoblibenejsim-alkoholem-cechu-vino-hlavne-moravske/

 

(Potravinářský zpravodaj) –  Češi mají ze všech alkoholických nápojů nejraději víno, většina bílé, na ta moravská a česká stále nedají dopustit a za ta kvalitní si neváhají připlatit. Častěji víno pijí ženy a lidé výše postavení, třetina spíše mladších ročníků uvádí, že ho pije více než dříve, a ve znalostech o víně se za poslední roky zlepšili. Tolik ve zkratce ukázal nejnovější průzkum Vinařského fondu – Víno a český spotřebitel 2020.
Bezmála tři čtvrtiny (73 %) dospělé populace konzumují víno, a to včetně úplných abstinentů. Víno je tak nejkonzumovanějším alkoholickými nápojem Čechů. Druhé pivo, ať už příležitostně nebo pravidelně, konzumují „jen“ cca dvě třetiny (65 %) dospělých. Znamená to tedy, že víno má ze všech alkoholických nápojů mezi konzumenty stále nejméně odpůrců. V absolutních číslech, tedy v celkově zkonzumovaném množství či pravidelnosti konzumace však pivo stále dominuje.
„Průzkum nám ukázal, že čeští konzumenti vína jsou většinou vlastenci. Téměř tři pětiny preferují moravská a česká vína zejména kvůli jejich lepší chuti, podpoře domácí produkce a hlavně kvalitě. To je pro nás důležitý a pozitivní poznatek, protože právě toho se snažíme dlouhodobě docílit,“ komentoval výsledky průzkumu Ing. Jaroslav Machovec, ředitel Vinařského fondu, a dodal: „Češi se také orientují na kvalitní víno, a to až do té míry, že jsou ochotni si za kvalitu i připlatit. Toto je asi nejdůležitější výstup z průzkumu pro všechny naše vinaře.“
Většina konzumentů má nejraději bílá vína (54 %), čtvrtina preferuje červená (25 %), jen 6 % dává přednost růžovým vínům a 15 % na barvě nezáleží. Oproti roku 2016, kdy proběhl předchozí průzkum, slábne preference červeného vína, a naopak pozvolna stoupá zájem o růžová vína. Z hlediska množství zbytkového cukru čeští konzumenti preferují zejména vína polosuchá (29 %) a polosladká (24 %), více než pětina preferuje suchá vína (22 %). Ve srovnání s rokem 2016 roste obliba suchých a polosuchých vín a mírně klesá zájem o polosladká či sladká vína.

Kde a jak víno nakupujeme?

Hlavním místem nákupu vína jsou pro českou populaci stále super a hypermarkety, kde jej nakupují dvě třetiny konzumentů. Polovina respondentů tento typ prodeje uvedla jako svůj vůbec nejčastější. Zvýšil se ale také podíl konzumentů, kteří nakupují ve vinotékách a přímo od vinařů. Vzrostl také podíl osob nakupujících víno na internetu, stále jde ovšem o spíše doplňkový nákupní kanál (využívá ho pouze 5 %). Stejně jako v roce 2016 hraje u tuzemských konzumentů vína podstatnou roli při nákupu předchozí zkušenost s vínem, kvalita, doporučení a samozřejmě i cena. Poměrně překvapivě mají při nákupu vína méně podstatný vliv faktory jako např. ocenění nebo medaile a také typ uzávěru (korek, plast, šroubový atp.). Čeští konzumenti v průměru za víno utratí 404 Kč měsíčně (294 Kč za lahvová), což ve srovnání s rokem 2016 představuje mírný nárůst o 25 Kč.
Průzkum připravila renomovaná agentura FOCUS – Marketing & Social Research prostřednictvím obsáhlého dotazníkového šetření metodou CAPI. Šetření probíhalo v srpnu a září roku 2020 mezi více než 1200 respondenty z populace 18+. Pravidelné šetření postoje spotřebitelů k moravským a českým vínům zadává Vinařský fond již od roku 2006. Více o moravských a českých vínech na www.vinazmoravyvinazcech.cz Omnimedia, s. r. o.

Vinařstvím roku se stalo Sonberk z Břeclavska. Ocenění získalo už před osmi lety

https://www.wine.cz/vinarstvim-roku-se-stalo-sonberk-breclavska-oceneni-ziskalo-uz-pred-osmi-lety/

(ČTK) Absolutním vítězem 11. ročníku soutěže Vinařství roku se stalo vinařství Sonberk z Popic na Břeclavsku, které zároveň zvítězilo i v kategorii středně velkých vinařství s produkcí od 50 000 do 250 000 litrů za rok. Výsledky soutěže vyhlásili zástupci Svazu vinařů prostřednictvím online přenosu, který pro letošek nahradil tradiční galavečer.

V kategorii malých vinařství s produkcí do 50 000 litrů ročně zvítězili Piálek&Jäger z Nového Šaldorfu na Znojemsku a mezi velkými producenty pak znojemský Lahofer.

Vinařství roku je titul, jehož držitelé musí naplnit víc charakteristik než pouze výrobu kvalitního vína. Musí mimo jiné například posouvat obor vpřed. Vinařství Sonberk se stalo absolutním vítězem soutěže podruhé, poprvé vyhrálo v roce 2013.

„Aby mohlo vinařství v této soutěži zvítězit, tak musí být něčím výjimečné a prospěšné pro celý obor. Vinařství Sonberk nám to dokázalo už v roce 2013, kdy bylo jednoznačně nejlepší. Pokračovalo ale dál v práci, protože to, co stačilo před osmi lety, by letos už na titul nestačilo. Sonberk ale rostl dál, nikoli co do velikosti, ale hlavně co do kvality vína, jeho výroby, vinohradnictví i prezentace vinařství. A proto zcela zaslouženě získal titul i za rok 2020,” uvedl člen komise, která finalisty hodnotila, Mojmír Baroň.

Vinařství Piálek&Jäger, které zvítězilo mezi nejmenšími producenty, oslovilo komisi svou filozofií vyrábět co nejkvalitnější odrůdová vína typická pro Znojemskou vinařskou podoblast.

Velcí výrobci

Také vítěz mezi největšími výrobci, vinařství Lahofer, dbá na vysokou kvalitu svých vín i na kvalitní suroviny výhradně ze Znojemské vinařské podoblasti.

Moderní výrobní technologii a moderní marketing pak podpořilo nadregionání architekturou v podobě nového sídla, které navrhla architektonická kancelář Chybík+Krištof a která vizuálně kopíruje zvlněnou krajinu z vinohrady.

Ve finále o titul Vinařství roku se utkalo devět vinařství, tři v každé kategorii. Vítězi titulu se v minulosti stala vinařství Škrobák, Víno J. Stávek, Vinselekt Michlovský, Bohemia Sekt, Malý vinař – František a Hana Mádlovi, Znovín Znojmo, Sonberk, Château Valtice – Vinné sklepy Valtice, Zámecké vinařství Bzenec a loni Vican rodinné vinařství.

Soutěž vyhlašuje a titul uděluje Svaz vinařů České republiky ve spolupráci s Národním vinařským centrem, za podpory Vinařského fondu ČR, Jihomoravského kraje a města Brna.a

Soutěž Vinařství roku oznámila finalisty, vítěze vyhlásí v únoru

https://www.wine.cz/soutez-vinarstvi-roku-oznamila-finalisty-viteze-vyhlasi-unoru/

 

Jižní Morava (ČTK) Prezident Svazu Vinařů Tibor Nyitray dnes prostřednictvím on-line přenosu vyhlásil finalisty soutěže Vinařství roku. Ve třech kategoriích podle velikosti firmy se utká celkem devět vinařství.

Jednotlivé kategorie se dělí podle objemu roční produkce vína.

V kategorii malá vinařství, tedy firmy s produkcí do 50.000 litrů za rok, spolu budou soutěžit Vinařství Piálek & Jäger, Salabka Praha a Vinařství Lacina. 
Ze středně velkých firem s produkcí do 250.000 litrů za rok postoupily do finále Krásná hora, Sonberk a Thaya vinařství.
V kategorii největších podniků, které vyprodukují nad 250.000 litrů ročně, porota nejlépe hodnotila Vinařství Lahofer, Habánské sklepy a Château Valtice – Vinné sklepy Valtice. 
 
Finalisty vybírala porota složená z profesionálů z řad vinohradníků a vinařů, Státní zemědělské a potravinářské inspekce, odborného tisku, enologie, sommelierství, marketingu, prodeje vína a architektury a designu. V další fázi soutěže posoudí sedmičlenná odborná komise přímo v jednotlivých vinařstvích, do jaké míry naplňují finalisté stanovená soutěžní kritéria, a definitivně rozhodne o vítězích. 
„Jsme všichni rádi, že se nám i v takto složité době, která podobným akcím zrovna dvakrát nepřeje, podařilo už jedenáctý ročník uspořádat. Přesunutí veřejné části soutěže včetně vyhlášení vítězů na internet vidíme jako správný krok a zároveň jako pozitivní impuls do budoucnosti,“ uvedl Tibor Nyitray. 
Hodnocení bude zakončeno 4. února, kdy budou slavnostně vyhlášeni vítězové jednotlivých kategorií i vítěz absolutní. Vyhlášení se neuskuteční na tradičním galavečeru, ale on-line formou na webu a sociálních sítích soutěže. I letošní vyhlášení navzdory jeho netradiční podobě bude moderovat Marek Eben. 
Soutěž vyhlašuje a titul uděluje Svaz vinařů České republiky ve spolupráci s Národním vinařským centrem za podpory Vinařskéhofondu ČR, Jihomoravského kraje a statutárního města Brna. 

Vinařství roku přináší online degustace s vítězi

https://www.wine.cz/vinarstvi-roku-prinasi-online-degustace-vitezi/
Autor: Jana Bečková
cysnews.cz

Epidemická situace kromě všemožných omezení přinesla i nebývalé možnosti pro online, kam se z velké části letošní ročník soutěže přesunul. Formou online rozhovorů a reálných degustací s pomocí speciálního degustačního setu tak připomíná všech 10 dosavadních držitelů titulu Vinařství roku. Vinařství roku pořádá Svaz vinařů ČR za finanční podpory Vinařského fondu.

Vinařství roku online
Než se na začátku února příštího roku dozvíme již jedenáctého šampiona oblíbené a prestižní vinařské soutěže Vinařství roku, je dobré si připomenout dosavadní vítěze. K tomu si pořadatel Svaz vinařů ČR připravil jejich prezentaci online formou na stránkách, YouTube kanále či na Facebooku Vinařství roku. Od prosince až do poloviny ledna, do okamžiku, kdy porota vybere devět finalistů aktuálního ročníku, budou na streamu probíhat krátké medailonky deseti dosavadních vítězů, jejichž součástí budou také online degustace a rozhovory se zástupci těchto vinařství.
„Zájemci si také budou moci na e-shopech jednotlivých vinařství koupit speciální sety vybraných vín jednotlivých vítězů a buď si je sami přechutnat podle svého anebo si k tomu pustit právě naše videa a udělat si řízenou virtuální degustaci. Videa je samozřejmě možné zhlédnout i ze záznamu, takže lze degustovat prakticky kdykoli,“ sdělil hlavní organizátor soutěže Martin Chlad ze Svazu vinařů ČR a dodal: „Takto online dostanou šampioni větší prostor k vlastní prezentaci a představení svých vín. Budou mít možnost s lidmi přímo komunikovat, a hlavně prodávat své víno, protože to je v době, kdy nemohou se svými víny za zákazníky, pro vinaře to nejdůležitější.“
Jako první bylo ve videu ze 7. prosince představeno rodinné vinařství Víno J. Stávek z Němčiček, které získalo titul absolutního vítěze Vinařství roku 2017 a jeho majitel Ing. Bc. Jan Stávek, Ph.D. získal v roce 2019 v rámci soutěže speciální cenu „Korunní – Enolog roku“ pro mladého vinaře, enologa do 40 let. Další video bude věnované již 10. prosince Zámeckému vinařství Bzenec, které získalo titul v roce 2015 a mimo to se např. také pyšní za svá vína sedmi šampiony Salonu vín – Národní soutěže vín. Následovat budou postupně Vinařství Hana Mádlová, Vinselekt Michlovský, Bohemia Sekt, Sonberk, Znovín Znojmo, VICAN rodinné vinařství, Víno Škrobák a vše završí Château Valtice – Vinné sklepy Valtice.
Soutěž vyhlašuje a titul „Vinařství roku“ uděluje Svaz vinařů České republiky ve spolupráci s Národním vinařským centrem, za významné podpory Vinařského fondu ČR a Jihomoravského kraje. Během celého průběhu soutěže se budou degustovat vína z ručně vyrobených skleniček sklárny KVĚTNÁ 1794. Neutralizační sousto dodá Albertovo pekařství, přírodní minerální vodu s unikátním složením společnost Krondorf. Hlavními partnery soutěže jsou Albert s nabídkou vín finalistů v exkluzivní vinotéce v Praze na Chodově a Vinolok, výrobce skleněných uzávěrů. Dalšími partnery jsou Hošek Motor, Vetropack, J&T Bank, X-production a Lomax.

 
Termíny online rozhovorů a degustací dosavadních vítězů soutěže:
12. 2020 – 18:00 – Víno J. Stávek
12. 2020 – 18:00 – Zámecké vinařství Bzenec
12. 2020 – 18:00 – Vinařství Hana Mádlová
12. 2020 – 18:00 – Vinselekt Michlovský
12. 2020 – 18:00 – Bohemia Sekt
12. 2020 – 18:00 – Sonberk
12. 2020 – 18:00 – Znovín Znojmo
1. 2021 – 18:00 – VICAN rodinné vinařství
1. 2021 – 18:00 – Víno Škrobák
1. 2021 – 18:00 – Château Valtice – Vinné sklepy Valtice
Sledujte na www.vinarstviroku.cz, Facebook, YouTube. Videa je možné zhlédnout i ze záznamu.

Online degustace představí letošní svatomartinské víno

https://www.wine.cz/online-degustace-predstavi-letosni-svatomartinske-vino/

Mladá fronta DNES (fuk) Jsou příležitostí k prvnímu ochutnání aktuálního ročníku. Tradiční žehnání svatomartinských vín v Uherském Hradišti, svatomartinské slavnosti ve Zlíně ani slavnostní otevírání nových vín ve sklepích a vinotékách se sice 11. listopadu v symbolických 11 hodin konat nebudou, mezi zákazníky se ale přece jen dostanou.

„Obvykle vinaři prodali kolem dvou milionu lahví se známkou Svatomartinské. Teď nejsou otevřené restaurace, nemůžete si s přáteli zajít na husičku a víno, a přestože ročník bude kvalitní, na takové číslo se nedostaneme,“ poukázal na problémy letošního ročníku prezident Svazu vinařů Tibor Nyitray.
Vinařský fond, který značku Svatomartinské víno vlastní a propaguje, už zveřejnil všechna vybraná vína od pěstitelů z celé republiky, která prošla dvoukolovým hodnocením a známku se svatým Martinem na bílém koni dostala. Jsou mezi nimi i vinaři ze Slovácka.
„Naše svatomartinské bílé, červené i růžové budeme mít k dispozici v našich vinotékách, kterých máme po republice přes dvacet,“ upozornila například Barbora Pokorná z rodinného vinařství Víno Hruška v Blatničce. „Nabídneme o tři tisíce lahví méně než v minulosti, zákazníci si ho budou moci otevřít až doma.“
Dohromady se do letošního ročníku svatomartinských vín přihlásilo o 21 procent vinařů méně než v minulém roce a zájemci tak budou vybírat z 312 vín od 74 vinařství. K dispozici bude 1,75 milionu kusů lahví.
Svatomartinské víno najdou zákazníci na e-shopech, v otevřených vinotékách nebo si ho vychutnají prostřednictvím online degustace.
Tu chystá třeba Dvůr pod Starýma Horama v Boršicích. Zájemce si koupí balíček vín, ve kterém budou kromě svatomartinských také archivní vzorky nebo husí paštika, a v daný večer se přes YouTube kanál propojí s vinaři, kteří degustaci budou řídit.
„My jsme svatomartinská nedělali, ale máme mladá vína a také chystáme online degustaci,“ naznačil Libor Zlomek z rodinného vinařství Zlomek+Vávra.

Ondřej Brdečko: Mít titul Mlaďoch roku je vizitka, že to dělám dobře

https://www.wine.cz/ondrej-brdecko-mit-titul-mladoch-roku-vizitka-ze-delam-dobre/

Kobylí – Ondřej Brdečko, vinař z Kobylí na Břeclavsku, je držitelem titulu Mlaďoch roku 2020. Titul soutěže Co chutná mladým uděloval spolek Mladí vinaři letos podruhé.
Soutěže se vinaři mohli účastnit pouze se suchými víny, na která se Brdečko specializuje. Vyhrálo jeho Chardonnay 2016 z barikového sudu. „To je moje vymazlené víno dělané v dřevěném sudu. Při jeho výrobě jsem postupoval šetrně, zejména co se týká síry. Mám takovou celou řadu vín, kde se až 24 měsíců pracuje na sudu s jemnými kvasničními kaly, a poté jdou vína do lahve bez čiření a filtrace,“ říká Ondřej Brdečko.

Takže vás to ani nepřekvapilo, že právě toto vaše „vymazlené“ víno vyhrálo?

Byli jsme zrovna čerpat inspiraci ve Francii, v Burgundsku, protože to je moje oblíbená lokalita, srdcová záležitost. Odtamtud jsem sledoval výsledky soutěže. Překvapí to vždycky, taková vína tady na výstavách moc nebodují, protože jsou diametrálně odlišná od vín, která jsou ve většině soutěží lépe hodnocena. Obecně degustátoři velká a strukturní vína neumí hodnotit, protože dosti z nich chybí všeobecný přehled, jsou vyškolení na vínech jednoho střihu, a to je špatně.

Ale soutěž Mladých vinařů není zrovna z této kategorie, nemyslíte?

Právě, na to jsem sázel. A říkal jsem si, že zrovna toto víno by mohlo zaujmout, že bych s ním mohl uspět. Vždycky to potěší, když někdo ocení víno, o kterém si myslíte, že se vám povedlo. Ale ono obecně hodnocení vín je velmi subjektivní záležitostí. Když chodím jako degustátor vína do komisí, stává se mi například, že víno, které nějak ohodnotím, se mi s odstupem času zdá úplně jiné. Je to i o momentální náladě, rozpoložení a taky víno, které mám ve sklenici dneska a je skvělé, tak se může za pouhý měsíc tvářit uplně jinak. To je ta krása skrytá ve víně…

Jaký význam pro vás to ocenění má, jaký má smysl?

Člověka to zahřeje. A je fajn, že na úspěchy vinaře pozitivně reagují zákazníci. Je vidět, že to vinař dělá dobře, když jeho vína někdo ocení, a znamená to, že jeho vína mají určitou úroveň.

Zajímal jste se někdy o spolek Mladí vinaři? Sledujete je? A co na jejich iniciativu říkáte?

Sleduji je už dlouho a líbí se mi ten nápad. Líbí se mi nikoho nekopírovat, jít si svou cestou a dělat věci po svém. Tak by to u mladých vinařů mělo být. Je dobře, že se do toho Mladí obují a ukážou, že mají svůj směr a za tím si jdou. Sleduji Mladé vinaře, podobný spolek jako tady ten je například i v Rakousku. Je to prostě super. 

Už víte, kam si dáte cedulku s nápisem Tady chutná Mladým? Na sklep?

To ještě nevím, nad tím se ještě zamyslím, ale spíš nad postel! Ano, tam si ji dám. (smích)

Vinařina je ve vaší rodině tradicí?

Kobylí je vinařská obec, víno dělal už můj děda, měl pár arů vinohradů a starý sklep, kde hospodařili spolu s mým tatínkem. A mně to taky přirostlo k srdci. Začal jsem po gymnáziu. Pak jsem šel studovat vysokou vinařskou školu do Lednice a postupně se to rozvíjelo. 

Na jaké rozloze hospodaříte? 

Máme necelé dva hektary vinic v Kobylí a část hroznů nakupujeme od vinohradníka, se kterým se znám a vím, že má kvalitní hrozny.

A jak se vám na jaře 2020 daří?

Teď je zrovna složitá doba, ale to pro všechny. Protože chceme být v kontaktu se zákazníkem, začali jsme s vínem jezdit po festivalech, teď jsou ale tyto cesty prodeje vína hodně omezené. Otevřené sklepy jsou zrušené, čekáme, jestli budeme moci nalít v létě turistům. Uvidíme, co se stane na podzim. 

 

Co chutná Mladým? Odpověď na tuto otázku nabízí od roku 2018 stejnojmenná soutěž vín, která je otevřená pro všechny výrobce vína z České republiky. 

„Vinaři do 35 let mohou získat speciální cenu Mlaďoch roku za nejlepší kolekci vín mladého vinaře. Mlaďoch se na rok stane přidruženým členem spolku Mladí vinaři a může s námi celý rok frčet na přátelské a pozitivní vlně. Může vložit svá vína do našich společných necek a účastnit se s námi akcí, které na letošní rok chystáme,“ vysvětlují Mladí vinaři.

Soutěž podpořil i letos finančně Vinařský fond.

Tam, kde vinohrad ničil mráz, vysadili Bartoníkovi bezový sad.    

https://www.wine.cz/vinohrad-nicil-mraz-vysadili-bartonikovi-bezovy-sad/

Mikulčice – Každý vinař má strach z mrazů. Stačí jedna chladná noc, mráz vinohrady definitivně spálí a je po úrodě. Vinařská rodina Bartoníkova z Mikulčic na Hodonínsku vysadila před pár lety do míst, kde mrazy škodily pravidelně, černý bez. Z něj teď už pět let vyrábějí bezové speciality nebo i sirupy. Inspirace přišla z Rakouska.

„Před pár lety se náš taťka inspiroval v Rakousku. Hlavně ve Štýrsku, kam jsme celá rodina hodně jezdili na dovolenou. Tam se černý bez pěstuje mnohem více než u nás,“ říká Jakub Bartoník. Ten má na starost vinařství. Jeho bratr Dominik se stará o výrobu právě zmíněných sirupů. Jejich otec Radek Bartoník celou firmu řídí.

V Rakousku se rodina nejprve inspirovala tím, co všechno se ještě, kromě vína, dá vyrobit z hroznů. „Začali jsme s vinným želé a mošty. A došlo i na černý bez,“ říká nejstarší z Bartoníků, Radek. Na pozemku u Lužic vinohrad trpěl, skoro každý rok ho tady, v místě, kde je zámrazná dolina, spálil jarní mráz. „Kvůli zvýšenému násypu tady mráz stéká dolů, na vinohrad naprosto nereálná poloha. Když jsme přemýšleli, jak tento kousek obdělat, využít, napadl nás černý bez jako vhodná varianta,“ doplňuje ho Jakub.

A tak vysadili sad. Celkem tři sta padesát keřů. „Rakušáci vyšlechtili odrůdu Hatschberg, tu jsme si vybrali. Má větší květy i plody, vysadili jsme zhruba tři sta padesát stromů a zapěstovali je na čtvrtkmen,“ popisuje. Nejprve si lidé ťukali na čelo. Černý bez?? Vždyť ten roste u každé silnice! Teď chodí obdivně kolem a na zvláštní sad už si zvykli.

Péče o keř není tak náročná jako o vinnou révu. Ale má i své nepřátele. Ohrožují ho hlodavci. „Bez jim voní, a tak okusují kořeny, rostlina usychá, je třeba dosazovat,“ říká Radek Bartoník. Mladý stromek se musí také zalévat. „Ale roste to pěkně, nemusíme se o to nijak extra starat. Řez je jednoduchý, jednou za rok to prořízneme,“ popisuje péči o sad Radek Bartoník.

Keře v sadu jsou zdravé, obsypané květy bez mšic. „I tady ale mšice byly. Nechceme keře stříkat chemií, snažíme se držet ochranu životního prostředí, proto jsme letos dávali na kmeny pásky proti mravencům, kteří mšice roznášejí. Je to boj, hlavně brzy na jaře,“ popisuje Jakub Bartoník.

Bartoníkovi sklízejí květy i plody, z těch vyráběli vloni stoprocentní mošt, letos se ale rozhodli posbírat jen květy. „Sad máme pátým rokem, a protože stále přetrvává sucho, chceme keřům odlehčit, ne je zbytečně zatěžovat, aby síla šla do dřeva a keře trochu zmohutněly. Proto posbíráme už teď květy, ze kterých vyrobíme náš sirup,“ doplňuje Dominik Bartoník.

Sklizeň je na spadnutí, do dvou týdnů, jak budou květy postupně nakvétat, přijde další. Bartoníkovi je usuší a postupně z nich budou vyrábět sirupy. Sirupárna, jak tomu doma říkají, je dalším velmi důležitým produktem, který krásně doplňuje jejich rodinnou firmu. Ta se skládá z vinařství, penzionu a informačního centra v Mikulčicích. Jejich sirupy a mošty najdou lidé i v regálech obchodních řetězců.

 

Tělem mu proudí sauvignon

https://www.wine.cz/telem-mu-proudi-sauvignon/

iHNed.czAutor: Kateřina Zemanová

Víno mu nechutnalo a kazilo mu prázdniny. Pak ale vyjel do zahraničí, objevil sauvignon a postavil minimalistickou vinařskou budovu. Víno ale vyrábí trochu jinak.

Ačkoliv víno prarodiče Romana Fabiga pěstovali v Hustopečích odjakživa, on sám k němu měl spíš odpor. Do vinohradu ho dostal jenom traktor, když ho směl řídit. Zlom nastal v 17 letech, když šel pod dohledem prarodičů na ochutnávku od místních vinařů. „Tam jsem zjistil, že víno není kyselá břečka, že krásně voní a ještě líp chutná…“

Přesto se vydal ekonomicko-technickou cestou na Vysokém učení technickém v Brně. Nevěděl, zda by ho víno uživilo. Ale protože měl brzy hotové zkoušky, odjel na stáž do španělských vinařství Bodegas Castano a Bodegas Sierra Salinas. A to všechno změnilo.

„Začal jsem chápat, proč se víno vyrábí tak, jak se vyrábí, a jak lze výsledek ovlivnit. Děda netušil, proč se někdy něco nepovede a někdy naopak ano. Španělsko mi to ukázalo, kdybych tam neodjel, dnes víno určitě nevyrábím,“ vzpomíná. Znak kvality podle něj spočívá právě v pochopení vzorců a opakování úspěchu.

Roman Fabig nechce vyhrávat vinařské soutěže. Jediné, po čem touží, je to, aby se chutě jeho vína dobře snoubily s jídlem. I to se naučil ve Španělsku. Ve svém moravském vinařství, které oficiálně založil v roce 2011, navíc následuje jasný směr. Pěstuje pouze několik odrůd, kterým vévodí Sauvignon Blanc. Nadchl se pro něj v roce 2015 během stáže na Novém Zélandu, kde se učil u tamního vinaře roku 2006 Roda McDonalda. „Zahraniční stáže mi daly absolutně nejvíc. Neznám nikoho, kdo by vyjel do ciziny a zjistil, že to v Česku děláme nejlépe a není třeba se učit,“ zdůrazňuje Roman Fabig.

Tvrdohlavostí k restauracím

Od dědy si nejdříve vypůjčil nejmenší vinohrad, na kterém zkoušel všechny postupy, jež se naučil. Vyráběl jen několik lahví pro kamarády. V roce 2013 ale začal produkovat víno ve velkém. Cíl byl jasný – dostat ho do kvalitních restaurací.

Začal tedy jezdit po republice a svou produkci nabízet. „Ty restaurace mají jméno a nechtějí příliš experimentovat. Dojelo za nimi čtyřiadvacetileté ucho a začalo jim prezentovat vína. Většinou mi řekli, že jim chutnají, ale že když se povedou poprvé, ještě to neznamená, že budou konstantně dobrá. K některým restauratérům jsem takhle jezdil i tři roky, než konečně řekli ano,“ vzpomíná.

K některým restauratérům jsem jezdil i tři roky, než konečně řekli ano.

Spolumajitel a šéfkuchař pražského podniku Krystal Bistro Petr Tyrichtr ovšem připouští že úspěch v restauratérském světě často závisí na kontaktech a vzájemné důvěře.

„Tenkrát nám Fabigovo víno doporučil můj kamarád, potřebovali jsme nějakou mladou vlnu. A neudělali jsme chybu, o jeho víno je u nás v restauraci velký zájem. Byli jsme jedni z prvních, u kterých víno nabízel, a dnes už nás dávno přerostl. Myslím, že si pomalu může vybírat, kde jeho víno budou prodávat,“ tvrdí Petr Tyrichtr.

Roman Fabig dříve spolupracoval například s michelinskou restaurací La Degustation Boheme Bourgeoise v Praze, jeho vína dnes nabízejí i restaurace Zdeňka Pohlreicha.

Nebojíme se rozjet do světa

Nyní vinař produkuje 50 tisíc lahví ročně, přičemž vinařství zaměstnává dva stálé pracovníky a během roku brigádníky. Cíl a zároveň strop si Roman Fabig stanovil na 100 tisíc lahví. K jeho dosažení vidí jasnou cestu – export. „Už se mi to povedlo na Slovensko, do Německa, rozjíždí se Polsko. Moje aktivity ale momentálně velmi komplikuje situace kolem koronaviru. Vždyť i většina mých klientů jsou restaurace – a ty jsou teď zavřené.“

Moravské víno ve světě prý nikdo nezná, nejčastěji se pijí vína z Itálie, Španělska a Francie.

České víno se dá prodat jen v podnicích, které se zaměřují na netradiční oblasti, přičemž je velmi důležitá práce someliéra, který víno dobře doporučí.

V Česku podle Romana Fabiga nechybí jen dlouhodobý koncept školství a infrastruktury, ale i vinného marketingu. „Asi by bylo hezké ve světě ukázat, že děláme dobrá vína, ale to přece není prvoplánově práce vinařů. Měly by to dělat instituce, kterým odvádíme daně z každého vyrobeného litru – Vinařský fond a Svaz vinařů ČR.“ Podle Romana Fabiga je navíc velká chyba, že Česko nemá jednu vlajkovou odrůdu, která by byla pro zemi typická.

Neznám nikoho, kdo by vyjel do ciziny a zjistil, že to v Česku děláme nejlépe a není třeba se učit.

Po vzoru rakouských a německých vinařů vznikl na sklonku roku 2016 spolek Mladí vinaři, kterého je Roman Fabig členem. Producenti vína, jimž ještě nebylo 40 let, tak chtějí široké veřejnosti vyprávět, jak jejich víno vzniká. „Nebojíme se rozjet do světa, na našich akcích hraje DJ, víno se chladí v neckách. Nejsme žádní strýcové ve sklepích, kteří natahují koštýřem ze sudu. Ale i těch si moc vážíme a učíme se od nich,“ přibližuje Dominika Černohorská, jedna z vinařek ve spolku. Mladí vinaři pořádají každoroční soutěž Co chutná mladým, setkávají se, konzultují, pomáhají si s propagací a mají také společný produkt – Bednu plnou vína.

Víno nemá rozum

Roman Fabig kromě vína miluje také pivo. A je moc rád, že o něm ví tak málo. „U každé skleničky vína přemýšlím, jak s ním vinař pracoval, na jakém podloží vyrůstalo. Když piju pivo, buď mi chutná, nebo ne, nic víc neřeším, to je neskutečně osvobozující pocit,“ směje se.

Není ani rád, když se z vína dělá luxusní zboží. „Mnohdy je to spíš záležitost marketingu. Mnohá vína by to urazilo, ona ale naštěstí nemají rozum ani ego, jsou to neživé věci, ve kterých sice probíhají biochemické procesy, ale nepopovídáme si s nimi. Jsou tu pro nás, abychom je prostě pili a aby nám dělaly radost.“

Vinařství Romana Fabiga se neustále rozrůstá. Hlavní budovu navrhoval architekt Jakub Caha, stála 4,5 milionu korun, technologie a vybavení vyšly na dalších 1,5 milionu. Nyní se dostavuje druhá budova, která bude sloužit pro zpracování vína a jeho uskladnění. V plánu je ale ještě jedna, architektonicky odvážná – pro administrativní a obchodní účely.

„Obchůdek s lokálními výrobky, kanceláře a nahoře velká prosklená degustační místnost,“ sní vinař, který má rád minimalistickou architekturu a je velký perfekcionista. To ho nutí každé víno dotáhnout k dokonalosti. „Nesmím ale přejít do fáze, kdy by mě to začalo ničit. Dnes už si myslím, že mě perfekcionismus kultivuje, dřív to se mnou spolupracovníci měli hodně těžké,“ přiznává Roman Fabig. Dokonale poznat chce také odrůdu, kterou má nejradši – Sauvignon Blanc. Rozhodně se jí ještě nepřepil.

Když se nechodí pro víno, ale za vínem

https://www.wine.cz/kdyz-se-nechodi-vino-za-vinem/

COT – Celý o turismu  Autor: Ing. Juraj Flamik 

Podle výzkumů subjektivního vnímání kvality života jsou obyvatelé vinařských regionů šťastnější než jejich spoluobčané z jiných částí země. Podle lékařů je pití vína vhodnou prevencí proti srdečně cévním nemocem. Podle gurmánů je pravým labužnickým zážitkem snoubení jídla s vínem. A navíc, každé víno má svůj domov, místo narození i rodiče – terroir, sklep a svého vinaře. Kombinace všech těchto ingrediencí se ovšem nalahvovat ani koupit ve vinotéce nedá. Nezbývá, než se vypravit za vínem, a to je důvod, proč vinařská turistika vzkvétá napříč kontinenty.

Úvodem krátká rekapitulace: je to 10 až 12 let, co vinaři odháněli turisty od svých sklepů, hlavně ty na kolech. Pamatovali si jen na 50. až 80. léta minulého století, kdy vinařskou turistiku charakterizovaly autobusové zájezdy horníků z Ostravy nebo sklepní pitky intelektuálů z Prahy.
Ještě kolem roku 2000 zněly argumenty vinařů: Nechceme tady turisty, budou nám krást hrozny z vinic; baťůžkáři a cyklisté si u nás víno nekoupí, zdržují nás od práce; přivolají na nás finanční úřad.
Dnes přetéká kalendář vinařských akcí nabídkou otevřených sklepů, vinobraní, „zarážání hory“, svatomartinských ochutnávek a cyklistických výletů krajem vína. Sklepní kolonie a uličky lákají do degustačních sklepů, nabízejí ubytování nad sklepem a zvou do restaurací na snoubení jídla s vínem. Jak malí a střední vinaři, tak i ta největší vinařství se zapojují do festivalů otevřených sklepů, nabízejí turistický program ve vlastních vinicích, degustačních stáncích i exkurze ve výrobních prostorech. Poptávka po zážitcích přivádí firemní kolektivy do vinohradů, aby si zkusily, jaké je být „den vinařem“, klienti si kupují „svoji hlavu“ ve vinici, návštěvníci hotelů vyrážejí s piknikovými koši do vinic. V koších je vinné želé, vinná hořčice, vinný mošt, olej a chléb z hroznových peciček – všechno od vinaře z nedaleké obce.
Dynamikou rozvoje vinařské turistiky předbíhá jižní Morava sousedy v Dolním Rakousku. Kvalitou služeb ještě ne, ale rozsahem nabídky ano. Sklepy Weinviertelu zůstaly rozsáhlým malebným skanzenem. Kolegové z branže tam řeší problém „oživení a animací“ prázdných sklepů.
Malebnost a autenticitu prostředí, která bere dech, dosáhli promyšlenou památkovou ochranou. Cenou za ni je fakt, že v uličkách není kanalizace, někde ani vodovod, a tudíž žádné turistické služby. Kdo by je taky provozoval, když se malí vinaři vytratili nebo změnili na střední a větší výrobce vína. A tak 1 000 sklepních uliček Dolního Rakouska čeká na zázrak vzkříšení.
U nás je vše úplně obráceně. Moravské sklepy nad zemí i pod zemí bují stavebním ruchem a přestavbami. Původní rustikálnost je překrytá polystyrenem a perlinkou zateplených fasád. Sklepy se mění na turistické provozovny. Investice vinařů-podnikatelů jsou zjevné na každém kroku.
Každý vinař vyrábějící alespoň pár tisíc litrů vína má vše v nerezu a francouzském nebo americkém dubu, sklepy jsou opravené a vysvícené, na příslušných místech vykachlíkované. Na patře pokoje alespoň pro 10 turistů. Vyšší třída vinařů staví sklepní apartmány, penziony, panoramatické prosklené degustační místnosti přímo ve výrobních halách. Nejvyšší třída buduje hotely a restaurace. Odhad počtu nově budovaných zařízení a průměrných investic vede za posledních deset k částce 3 miliardy Kč. Znamená to současně stovky pracovních míst a zásadní nárůst kapacit pro turistiku v regionu. Vklad takových prostředků ze soukromých zdrojů převyšuje jakýkoliv dotační program a je jasným důkazem prosperity vinařství i navazující turistiky.
Je to všechno idylka? Z dálky možná ano, zblízka ne. Prodej ze dvora přinesl tvrdě vydřené seznamy stálých klientů, mezi nimi i nejvzácnějších „firemních odběratelů“. Každá rozlitá flaška byla kdysi vizitkou pohostinnosti vinaře, dnes musí přinést byznys. Mít sklep už není jen vinařská řehole, ale i obchod s „geniem loci“. Časy i vinařská turistika se mění, ale jak a na co? Jak jsme na tom – fakta, šance, výzvy, problémy

Nové výzvy pro vinařskou turistiku na jižní Moravě je potřebné opřít o skutečný potenciál. Dostupná čísla vypovídají o těchto faktech: • Podle registru vinic je na Moravě vedeno přes 18 000 pěstitelů s osázenými vinicemi na celkové ploše asi 17 500 ha. Z toho 86 % vinic větších než 1 ha je v držení pouze 7 % registrovaných pěstitelů. Naopak vinice do 0,2 ha jsou v držení 75 % pěstitelů čili více než 13 000 malopěstitelů. (Největším vlastníkem vinic je Znovín Znojmo s 455 ha). • Rozložení pěstitelů určuje i strukturu producentů vína. Z dostupných čísel lze odhadnout, že počet vinařů a vinařství produkujících víno dosahuje 700 subjektů.
Z toho významná část současně poskytuje služby pro turistiku. Při počtu 310 vinařských obcí na Moravě je však zřejmé, že rozložení vinařství v regionu je velmi nerovnoměrné. Dvě největší lokality mají každá přes 500 sklepů, ale najdeme desítky vinařských obcí, kde je jeden nebo žádný registrovaný vinař.
• Produkce vína v ČR se v posledních pěti letech pohybuje od 530 do 820 tisíc hl ročně, z toho 2/3 jsou bílá a 1/3 červená vína. V roce 2018 to bylo 710 000 hl vína, ale objem dovezeného vína vzrostl na 1 473 000 hektolitrů! Tuzemská produkce tak setrvale pokrývá zhruba 30 % domácí spotřeby.
• Vývoz představoval 107 000 hl a byl směrován převážně na Slovensko, do Polska a do Německa.
Světýlka a stíny těchto čísel nám říkají: • Na mapě vinařských regionů Evropy jsme příliš malou tečkou. Jsme produktem pro domácí turistiku, o zahraniční návštěvnosti se zatím vůbec nedá mluvit. Vývozem vína oslovujeme pouze blízké trhy: Slovensko, Polsko a Německo. Na druhé straně se renomé moravských vín neuvěřitelně zlepšuje, z mezinárodních výstav a soutěží vozí naši vinaři hromady medailí, takže odborníci vinařskou oblast Morava již objevili. Ale například pro širší klientelu z Rakouska jsme podivíny s pokleslou vášní k polosladkým a sladkým vínům.
• Naším největším bohatstvím je živá tradice malých vinařů. Naučili se přežít a vzájemně si pomáhat zhruba v 80 sklep ních uličkách. V blízkém Weinviertelu si každého takového vinaře váží a prostřednictvím „Heuriger“ mu umožňují legálně prodávat v sezoně svoje víno. V Německu si může vinař vybrat tři měsíce v roce, ve kterých organizuje akce a má současně povoleno poskytovat drobné občerstvení. Podniká se jim pohodlně, kromě běžných kontrol ve vinohradech a v sudech je nikdo neobtěžuje. U nás musí mít vinař sklep s únikovým schodištěm, obložený talíř může připravit jen ve vykachlíkované kuchyni, kvůli degustaci si musí zřídit hostinskou živnost a k tomu vést EET. Ti nejmenší vinaři by hostům vlastně neměli ve sklepě nalít ani sklenku k ochutnání. Pokud se to nezmění, kouzlo naší vinařské turistiky zmizí pod hromadou zákonů.
• Přesto nám rakouští vinaři závidí akce otevřených sklepů a zájem mladé generace. Souvisí to i s fenoménem „vinařského patriotismu“, kdy každý Čech má svého vinaře téměř za přítele. Mezi návštěvníky tvoří největší skupinu ženy do 30 let, ony opravdu nejezdí pro víno, i když si ho dost nakoupí, ale jezdí za vínem jako za zážitkem. Pro vinaře je setkání s klientem nejlepším marketingem, proto v uplynulých deseti letech dramaticky vzrostl počet vinařských akcí v místě původu vína. Jak dokládá graf, v roce 2008 se sklepy otevíraly v desítce obcí, v současnosti je jenom těchto akcí každý rok přes 60. V kalendáři akcí je celkově 1 500 akcí ročně a za vínem se jezdí bez ohledu na sezonu.
• Řady vinařů výrazně omládly a vína dosahují i na mezinárodní úrovni vynikající kvality. Spolčování vinařů se zbavilo stigmat z doby komunismu, vinařský nebo zahrádkářský spolek, jako základ pro organizování akcí, je téměř v každé obci. Vybavenost vinařství a jejich zapojení do vinařské turistiky je enormní. Počet vinařských akcí pravděpodobně už kulminuje. Sklepní uličky se staly centrem nabídky vinařských služeb a produktů.
• Vinařský fond věnuje na podporu marketingu a vinařské turistiky 14 mil. Kč ročně. Národní vinařské centrum provozuje světově unikátní národní informační server. Salon vín ČR byl zvolen hlasy návštěvníků za TOP cíl vinařské turistiky. Zákonná ochrana domácích vinařů před černým dovozem vína ze zahraničí posílila důvěru k našim vínům. Co tedy čeká vinařskou turistiku dále?

Spolupráce, synergie produktů a poctivost ve službách

Zdá se, že dynamika rozvoje samotného vinařství a služeb vinařské turistiky přibrzdila na rozcestí. Nejpopulárnější lokality jsou v hlavní sezoně zahlcené návštěvníky (Mikulov, Pavlov, Znojmo, Velké Bílovice), své renomé si postupně vybudovaly i další vinařské města a obce (Nový Šaldorf – Sedlešovice, Velké Pavlovice, Čejkovice, Mutěnice, Rakvice), ale dosud turistikou nepolíbené vinařské obce stále čekají na objevení.
Pohled zpět ukazuje, že služby a produkty vinařské turistiky se vyvíjely různou rychlostí a vzájemně se ovlivňovaly. Průkopnický projekt Moravských vinařských stezek letos završil již 20 let od svého vzniku.
Téměř půlku této doby čekal na vzestup vinařských služeb. Nejdříve nastupovala jednotlivá vinařství, poté spolky vinařů v obcích a akce otevřených sklepů. Zlomem bylo zapojení Vinařského fondu do propagace domácího vinařství, podobně i koordinační činnost Národního vinařského centra a zavedení certifikace služeb vinařské turistiky. Spolu se Svazem vinařů ČR přivedli na výsluní projekty jako Svatomartinská vína, Rosé vína, Salon vín ČR a soutěž Vinařství roku.
Využití potenciálu a růst kvality vyžaduje nyní synergii a spolupráci.
Potenciál pro oslovení zahraniční klientely mají pouze některé moravské lokality a vybraní producenti vín. Soustředěnou pozorností právě na tohle rodinné stříbro by mohly vzniknout lokality exkluzivních služeb – jakési „vinařské parky“ – které se nabízejí vytvořit ze sedmi obcí kolem Pálavy, šesti obcí jižně pod Znojmem, pětice obcí kolem Velkých Pavlovic a regionu Vitis (Velké Bílovice, Čejkovice, Mutěnice). Spolupráce v rámci vinařského parku by mohla přinést cílené řízení kvality služeb, dobudování chybějících typů ubytování a služeb, zapojení méně navštěvovaných obcí do společných akcí, koordinaci termínů a společnou propagaci až po sdílené zpracovatelské zázemí. Odměnou za koordinaci a společné investice by byly lokality a služby splňující požadavky nejnáročnějších klientů, kterým se požadovaných služeb zatím dostává jen v několika zařízeních.
Cílem by měla být i optimalizace návštěvnosti a prevence před devastací kulturního dědictví, vinařských tradic a krajiny.
Významným krokem k propagaci našeho vinařství vůči domácí i zahraniční veřejnosti by mohla být návštěvnická, prezentační a degustační centra v Praze a Brně. Praha v posledních letech vzorně pečuje o svoji vinařskou historii i přítomnost. Na jejím území je celkem 11 vinic, některé z nich jsou přístupné veřejnosti. Spolu s městskou turistickou organizací organizují putování po pražských vinicích. Není to sice jako ve Vídni, kde jsou významné plochy vinic památkově chráněné, návštěvníky čeká dobře organizovaný program a město se může chlubit vlastním vínem, ale je to mnohem lepší než v Brně. V metropoli vinařské oblasti Morava není žádná instituce, která by návštěvníkům poskytovala informace o moravském vinařství, není kde seznámit se s charakteristikami a historií čtyř vinařských podoblastí a není kde ochutnat typická či nejlepší moravská vína. Vinařský fond, město Brno a Jihomoravský kraj by takové zadání určitě zvládly.
Vstříc domácí, ale i přeshraniční klientele by mohly směřovat podpory investicí do služeb v zatím méně využívaných okrajových lokalitách vinařské oblasti Morava. Doposud investoři i samotní vinaři vyhledávají příležitosti převážně v obcích s největší hustotou služeb, čímž se jen posiluje nadměrný nápor návštěvníků. Vyhledávání klidnějších míst je trendem současné turistiky a v podmínkách vinorodé Moravy by mohlo přinést velký užitek pro rozšíření těchto služeb. Jak je za posledních 15 let vidět, nastartování doposud osiřelých obcí v náručí vinic, například na Kyjovsku nebo severním Znojemsku, nepřijde samo od sebe.
Společným jmenovatelem všech úspěchů a silných stránek vinařství a turistiky na Moravě je fakt, že moravští vinaři a podnikatelé v turistice jeli na vlastní pěst. Neexistoval žádný rozvojový plán, nebyla formulována žádná strategie. Aktéry jsou samotní vinaři, zmíněné vinařské instituce, Jihomoravský kraj, spolky a sdružení a v neposlední řadě i nezisková organizace Nadace Partnerství, jíž patří autorství hned několika projektů. Budoucnost však před všechny staví nové, odhadnutelné i neočekávatelné výzvy.
Klimatické změny ovlivní kvalitu keřů révy i samotných hroznů, oteplování a nedostatek vody mohou překreslovat mapy viničních tratí a odrůdovou skladbu. Změna zemědělské politiky EU i jednotlivých států může přinést změny na světovém trhu s vínem. Moderní komunikační technologie prosadí nové nástroje pro obchodování v cestovním ruchu. Tlak návštěvnosti nás postaví před otázky její regulace, citlivého přístupu k ochraně půdy a krajiny a k péči o kulturní dědictví.

***