Ondřej Brdečko: Mít titul Mlaďoch roku je vizitka, že to dělám dobře

https://www.wine.cz/ondrej-brdecko-mit-titul-mladoch-roku-vizitka-ze-delam-dobre/

Kobylí – Ondřej Brdečko, vinař z Kobylí na Břeclavsku, je držitelem titulu Mlaďoch roku 2020. Titul soutěže Co chutná mladým uděloval spolek Mladí vinaři letos podruhé.
Soutěže se vinaři mohli účastnit pouze se suchými víny, na která se Brdečko specializuje. Vyhrálo jeho Chardonnay 2016 z barikového sudu. „To je moje vymazlené víno dělané v dřevěném sudu. Při jeho výrobě jsem postupoval šetrně, zejména co se týká síry. Mám takovou celou řadu vín, kde se až 24 měsíců pracuje na sudu s jemnými kvasničními kaly, a poté jdou vína do lahve bez čiření a filtrace,“ říká Ondřej Brdečko.

Takže vás to ani nepřekvapilo, že právě toto vaše „vymazlené“ víno vyhrálo?

Byli jsme zrovna čerpat inspiraci ve Francii, v Burgundsku, protože to je moje oblíbená lokalita, srdcová záležitost. Odtamtud jsem sledoval výsledky soutěže. Překvapí to vždycky, taková vína tady na výstavách moc nebodují, protože jsou diametrálně odlišná od vín, která jsou ve většině soutěží lépe hodnocena. Obecně degustátoři velká a strukturní vína neumí hodnotit, protože dosti z nich chybí všeobecný přehled, jsou vyškolení na vínech jednoho střihu, a to je špatně.

Ale soutěž Mladých vinařů není zrovna z této kategorie, nemyslíte?

Právě, na to jsem sázel. A říkal jsem si, že zrovna toto víno by mohlo zaujmout, že bych s ním mohl uspět. Vždycky to potěší, když někdo ocení víno, o kterém si myslíte, že se vám povedlo. Ale ono obecně hodnocení vín je velmi subjektivní záležitostí. Když chodím jako degustátor vína do komisí, stává se mi například, že víno, které nějak ohodnotím, se mi s odstupem času zdá úplně jiné. Je to i o momentální náladě, rozpoložení a taky víno, které mám ve sklenici dneska a je skvělé, tak se může za pouhý měsíc tvářit uplně jinak. To je ta krása skrytá ve víně…

Jaký význam pro vás to ocenění má, jaký má smysl?

Člověka to zahřeje. A je fajn, že na úspěchy vinaře pozitivně reagují zákazníci. Je vidět, že to vinař dělá dobře, když jeho vína někdo ocení, a znamená to, že jeho vína mají určitou úroveň.

Zajímal jste se někdy o spolek Mladí vinaři? Sledujete je? A co na jejich iniciativu říkáte?

Sleduji je už dlouho a líbí se mi ten nápad. Líbí se mi nikoho nekopírovat, jít si svou cestou a dělat věci po svém. Tak by to u mladých vinařů mělo být. Je dobře, že se do toho Mladí obují a ukážou, že mají svůj směr a za tím si jdou. Sleduji Mladé vinaře, podobný spolek jako tady ten je například i v Rakousku. Je to prostě super. 

Už víte, kam si dáte cedulku s nápisem Tady chutná Mladým? Na sklep?

To ještě nevím, nad tím se ještě zamyslím, ale spíš nad postel! Ano, tam si ji dám. (smích)

Vinařina je ve vaší rodině tradicí?

Kobylí je vinařská obec, víno dělal už můj děda, měl pár arů vinohradů a starý sklep, kde hospodařili spolu s mým tatínkem. A mně to taky přirostlo k srdci. Začal jsem po gymnáziu. Pak jsem šel studovat vysokou vinařskou školu do Lednice a postupně se to rozvíjelo. 

Na jaké rozloze hospodaříte? 

Máme necelé dva hektary vinic v Kobylí a část hroznů nakupujeme od vinohradníka, se kterým se znám a vím, že má kvalitní hrozny.

A jak se vám na jaře 2020 daří?

Teď je zrovna složitá doba, ale to pro všechny. Protože chceme být v kontaktu se zákazníkem, začali jsme s vínem jezdit po festivalech, teď jsou ale tyto cesty prodeje vína hodně omezené. Otevřené sklepy jsou zrušené, čekáme, jestli budeme moci nalít v létě turistům. Uvidíme, co se stane na podzim. 

 

Co chutná Mladým? Odpověď na tuto otázku nabízí od roku 2018 stejnojmenná soutěž vín, která je otevřená pro všechny výrobce vína z České republiky. 

„Vinaři do 35 let mohou získat speciální cenu Mlaďoch roku za nejlepší kolekci vín mladého vinaře. Mlaďoch se na rok stane přidruženým členem spolku Mladí vinaři a může s námi celý rok frčet na přátelské a pozitivní vlně. Může vložit svá vína do našich společných necek a účastnit se s námi akcí, které na letošní rok chystáme,“ vysvětlují Mladí vinaři.

Soutěž podpořil i letos finančně Vinařský fond.

Tam, kde vinohrad ničil mráz, vysadili Bartoníkovi bezový sad.    

https://www.wine.cz/vinohrad-nicil-mraz-vysadili-bartonikovi-bezovy-sad/

Mikulčice – Každý vinař má strach z mrazů. Stačí jedna chladná noc, mráz vinohrady definitivně spálí a je po úrodě. Vinařská rodina Bartoníkova z Mikulčic na Hodonínsku vysadila před pár lety do míst, kde mrazy škodily pravidelně, černý bez. Z něj teď už pět let vyrábějí bezové speciality nebo i sirupy. Inspirace přišla z Rakouska.

„Před pár lety se náš taťka inspiroval v Rakousku. Hlavně ve Štýrsku, kam jsme celá rodina hodně jezdili na dovolenou. Tam se černý bez pěstuje mnohem více než u nás,“ říká Jakub Bartoník. Ten má na starost vinařství. Jeho bratr Dominik se stará o výrobu právě zmíněných sirupů. Jejich otec Radek Bartoník celou firmu řídí.

V Rakousku se rodina nejprve inspirovala tím, co všechno se ještě, kromě vína, dá vyrobit z hroznů. „Začali jsme s vinným želé a mošty. A došlo i na černý bez,“ říká nejstarší z Bartoníků, Radek. Na pozemku u Lužic vinohrad trpěl, skoro každý rok ho tady, v místě, kde je zámrazná dolina, spálil jarní mráz. „Kvůli zvýšenému násypu tady mráz stéká dolů, na vinohrad naprosto nereálná poloha. Když jsme přemýšleli, jak tento kousek obdělat, využít, napadl nás černý bez jako vhodná varianta,“ doplňuje ho Jakub.

A tak vysadili sad. Celkem tři sta padesát keřů. „Rakušáci vyšlechtili odrůdu Hatschberg, tu jsme si vybrali. Má větší květy i plody, vysadili jsme zhruba tři sta padesát stromů a zapěstovali je na čtvrtkmen,“ popisuje. Nejprve si lidé ťukali na čelo. Černý bez?? Vždyť ten roste u každé silnice! Teď chodí obdivně kolem a na zvláštní sad už si zvykli.

Péče o keř není tak náročná jako o vinnou révu. Ale má i své nepřátele. Ohrožují ho hlodavci. „Bez jim voní, a tak okusují kořeny, rostlina usychá, je třeba dosazovat,“ říká Radek Bartoník. Mladý stromek se musí také zalévat. „Ale roste to pěkně, nemusíme se o to nijak extra starat. Řez je jednoduchý, jednou za rok to prořízneme,“ popisuje péči o sad Radek Bartoník.

Keře v sadu jsou zdravé, obsypané květy bez mšic. „I tady ale mšice byly. Nechceme keře stříkat chemií, snažíme se držet ochranu životního prostředí, proto jsme letos dávali na kmeny pásky proti mravencům, kteří mšice roznášejí. Je to boj, hlavně brzy na jaře,“ popisuje Jakub Bartoník.

Bartoníkovi sklízejí květy i plody, z těch vyráběli vloni stoprocentní mošt, letos se ale rozhodli posbírat jen květy. „Sad máme pátým rokem, a protože stále přetrvává sucho, chceme keřům odlehčit, ne je zbytečně zatěžovat, aby síla šla do dřeva a keře trochu zmohutněly. Proto posbíráme už teď květy, ze kterých vyrobíme náš sirup,“ doplňuje Dominik Bartoník.

Sklizeň je na spadnutí, do dvou týdnů, jak budou květy postupně nakvétat, přijde další. Bartoníkovi je usuší a postupně z nich budou vyrábět sirupy. Sirupárna, jak tomu doma říkají, je dalším velmi důležitým produktem, který krásně doplňuje jejich rodinnou firmu. Ta se skládá z vinařství, penzionu a informačního centra v Mikulčicích. Jejich sirupy a mošty najdou lidé i v regálech obchodních řetězců.

 

Tělem mu proudí sauvignon

https://www.wine.cz/telem-mu-proudi-sauvignon/

iHNed.czAutor: Kateřina Zemanová

Víno mu nechutnalo a kazilo mu prázdniny. Pak ale vyjel do zahraničí, objevil sauvignon a postavil minimalistickou vinařskou budovu. Víno ale vyrábí trochu jinak.

Ačkoliv víno prarodiče Romana Fabiga pěstovali v Hustopečích odjakživa, on sám k němu měl spíš odpor. Do vinohradu ho dostal jenom traktor, když ho směl řídit. Zlom nastal v 17 letech, když šel pod dohledem prarodičů na ochutnávku od místních vinařů. „Tam jsem zjistil, že víno není kyselá břečka, že krásně voní a ještě líp chutná…“

Přesto se vydal ekonomicko-technickou cestou na Vysokém učení technickém v Brně. Nevěděl, zda by ho víno uživilo. Ale protože měl brzy hotové zkoušky, odjel na stáž do španělských vinařství Bodegas Castano a Bodegas Sierra Salinas. A to všechno změnilo.

„Začal jsem chápat, proč se víno vyrábí tak, jak se vyrábí, a jak lze výsledek ovlivnit. Děda netušil, proč se někdy něco nepovede a někdy naopak ano. Španělsko mi to ukázalo, kdybych tam neodjel, dnes víno určitě nevyrábím,“ vzpomíná. Znak kvality podle něj spočívá právě v pochopení vzorců a opakování úspěchu.

Roman Fabig nechce vyhrávat vinařské soutěže. Jediné, po čem touží, je to, aby se chutě jeho vína dobře snoubily s jídlem. I to se naučil ve Španělsku. Ve svém moravském vinařství, které oficiálně založil v roce 2011, navíc následuje jasný směr. Pěstuje pouze několik odrůd, kterým vévodí Sauvignon Blanc. Nadchl se pro něj v roce 2015 během stáže na Novém Zélandu, kde se učil u tamního vinaře roku 2006 Roda McDonalda. „Zahraniční stáže mi daly absolutně nejvíc. Neznám nikoho, kdo by vyjel do ciziny a zjistil, že to v Česku děláme nejlépe a není třeba se učit,“ zdůrazňuje Roman Fabig.

Tvrdohlavostí k restauracím

Od dědy si nejdříve vypůjčil nejmenší vinohrad, na kterém zkoušel všechny postupy, jež se naučil. Vyráběl jen několik lahví pro kamarády. V roce 2013 ale začal produkovat víno ve velkém. Cíl byl jasný – dostat ho do kvalitních restaurací.

Začal tedy jezdit po republice a svou produkci nabízet. „Ty restaurace mají jméno a nechtějí příliš experimentovat. Dojelo za nimi čtyřiadvacetileté ucho a začalo jim prezentovat vína. Většinou mi řekli, že jim chutnají, ale že když se povedou poprvé, ještě to neznamená, že budou konstantně dobrá. K některým restauratérům jsem takhle jezdil i tři roky, než konečně řekli ano,“ vzpomíná.

K některým restauratérům jsem jezdil i tři roky, než konečně řekli ano.

Spolumajitel a šéfkuchař pražského podniku Krystal Bistro Petr Tyrichtr ovšem připouští že úspěch v restauratérském světě často závisí na kontaktech a vzájemné důvěře.

„Tenkrát nám Fabigovo víno doporučil můj kamarád, potřebovali jsme nějakou mladou vlnu. A neudělali jsme chybu, o jeho víno je u nás v restauraci velký zájem. Byli jsme jedni z prvních, u kterých víno nabízel, a dnes už nás dávno přerostl. Myslím, že si pomalu může vybírat, kde jeho víno budou prodávat,“ tvrdí Petr Tyrichtr.

Roman Fabig dříve spolupracoval například s michelinskou restaurací La Degustation Boheme Bourgeoise v Praze, jeho vína dnes nabízejí i restaurace Zdeňka Pohlreicha.

Nebojíme se rozjet do světa

Nyní vinař produkuje 50 tisíc lahví ročně, přičemž vinařství zaměstnává dva stálé pracovníky a během roku brigádníky. Cíl a zároveň strop si Roman Fabig stanovil na 100 tisíc lahví. K jeho dosažení vidí jasnou cestu – export. „Už se mi to povedlo na Slovensko, do Německa, rozjíždí se Polsko. Moje aktivity ale momentálně velmi komplikuje situace kolem koronaviru. Vždyť i většina mých klientů jsou restaurace – a ty jsou teď zavřené.“

Moravské víno ve světě prý nikdo nezná, nejčastěji se pijí vína z Itálie, Španělska a Francie.

České víno se dá prodat jen v podnicích, které se zaměřují na netradiční oblasti, přičemž je velmi důležitá práce someliéra, který víno dobře doporučí.

V Česku podle Romana Fabiga nechybí jen dlouhodobý koncept školství a infrastruktury, ale i vinného marketingu. „Asi by bylo hezké ve světě ukázat, že děláme dobrá vína, ale to přece není prvoplánově práce vinařů. Měly by to dělat instituce, kterým odvádíme daně z každého vyrobeného litru – Vinařský fond a Svaz vinařů ČR.“ Podle Romana Fabiga je navíc velká chyba, že Česko nemá jednu vlajkovou odrůdu, která by byla pro zemi typická.

Neznám nikoho, kdo by vyjel do ciziny a zjistil, že to v Česku děláme nejlépe a není třeba se učit.

Po vzoru rakouských a německých vinařů vznikl na sklonku roku 2016 spolek Mladí vinaři, kterého je Roman Fabig členem. Producenti vína, jimž ještě nebylo 40 let, tak chtějí široké veřejnosti vyprávět, jak jejich víno vzniká. „Nebojíme se rozjet do světa, na našich akcích hraje DJ, víno se chladí v neckách. Nejsme žádní strýcové ve sklepích, kteří natahují koštýřem ze sudu. Ale i těch si moc vážíme a učíme se od nich,“ přibližuje Dominika Černohorská, jedna z vinařek ve spolku. Mladí vinaři pořádají každoroční soutěž Co chutná mladým, setkávají se, konzultují, pomáhají si s propagací a mají také společný produkt – Bednu plnou vína.

Víno nemá rozum

Roman Fabig kromě vína miluje také pivo. A je moc rád, že o něm ví tak málo. „U každé skleničky vína přemýšlím, jak s ním vinař pracoval, na jakém podloží vyrůstalo. Když piju pivo, buď mi chutná, nebo ne, nic víc neřeším, to je neskutečně osvobozující pocit,“ směje se.

Není ani rád, když se z vína dělá luxusní zboží. „Mnohdy je to spíš záležitost marketingu. Mnohá vína by to urazilo, ona ale naštěstí nemají rozum ani ego, jsou to neživé věci, ve kterých sice probíhají biochemické procesy, ale nepopovídáme si s nimi. Jsou tu pro nás, abychom je prostě pili a aby nám dělaly radost.“

Vinařství Romana Fabiga se neustále rozrůstá. Hlavní budovu navrhoval architekt Jakub Caha, stála 4,5 milionu korun, technologie a vybavení vyšly na dalších 1,5 milionu. Nyní se dostavuje druhá budova, která bude sloužit pro zpracování vína a jeho uskladnění. V plánu je ale ještě jedna, architektonicky odvážná – pro administrativní a obchodní účely.

„Obchůdek s lokálními výrobky, kanceláře a nahoře velká prosklená degustační místnost,“ sní vinař, který má rád minimalistickou architekturu a je velký perfekcionista. To ho nutí každé víno dotáhnout k dokonalosti. „Nesmím ale přejít do fáze, kdy by mě to začalo ničit. Dnes už si myslím, že mě perfekcionismus kultivuje, dřív to se mnou spolupracovníci měli hodně těžké,“ přiznává Roman Fabig. Dokonale poznat chce také odrůdu, kterou má nejradši – Sauvignon Blanc. Rozhodně se jí ještě nepřepil.

Když se nechodí pro víno, ale za vínem

https://www.wine.cz/kdyz-se-nechodi-vino-za-vinem/

COT – Celý o turismu  Autor: Ing. Juraj Flamik 

Podle výzkumů subjektivního vnímání kvality života jsou obyvatelé vinařských regionů šťastnější než jejich spoluobčané z jiných částí země. Podle lékařů je pití vína vhodnou prevencí proti srdečně cévním nemocem. Podle gurmánů je pravým labužnickým zážitkem snoubení jídla s vínem. A navíc, každé víno má svůj domov, místo narození i rodiče – terroir, sklep a svého vinaře. Kombinace všech těchto ingrediencí se ovšem nalahvovat ani koupit ve vinotéce nedá. Nezbývá, než se vypravit za vínem, a to je důvod, proč vinařská turistika vzkvétá napříč kontinenty.

Úvodem krátká rekapitulace: je to 10 až 12 let, co vinaři odháněli turisty od svých sklepů, hlavně ty na kolech. Pamatovali si jen na 50. až 80. léta minulého století, kdy vinařskou turistiku charakterizovaly autobusové zájezdy horníků z Ostravy nebo sklepní pitky intelektuálů z Prahy.
Ještě kolem roku 2000 zněly argumenty vinařů: Nechceme tady turisty, budou nám krást hrozny z vinic; baťůžkáři a cyklisté si u nás víno nekoupí, zdržují nás od práce; přivolají na nás finanční úřad.
Dnes přetéká kalendář vinařských akcí nabídkou otevřených sklepů, vinobraní, „zarážání hory“, svatomartinských ochutnávek a cyklistických výletů krajem vína. Sklepní kolonie a uličky lákají do degustačních sklepů, nabízejí ubytování nad sklepem a zvou do restaurací na snoubení jídla s vínem. Jak malí a střední vinaři, tak i ta největší vinařství se zapojují do festivalů otevřených sklepů, nabízejí turistický program ve vlastních vinicích, degustačních stáncích i exkurze ve výrobních prostorech. Poptávka po zážitcích přivádí firemní kolektivy do vinohradů, aby si zkusily, jaké je být „den vinařem“, klienti si kupují „svoji hlavu“ ve vinici, návštěvníci hotelů vyrážejí s piknikovými koši do vinic. V koších je vinné želé, vinná hořčice, vinný mošt, olej a chléb z hroznových peciček – všechno od vinaře z nedaleké obce.
Dynamikou rozvoje vinařské turistiky předbíhá jižní Morava sousedy v Dolním Rakousku. Kvalitou služeb ještě ne, ale rozsahem nabídky ano. Sklepy Weinviertelu zůstaly rozsáhlým malebným skanzenem. Kolegové z branže tam řeší problém „oživení a animací“ prázdných sklepů.
Malebnost a autenticitu prostředí, která bere dech, dosáhli promyšlenou památkovou ochranou. Cenou za ni je fakt, že v uličkách není kanalizace, někde ani vodovod, a tudíž žádné turistické služby. Kdo by je taky provozoval, když se malí vinaři vytratili nebo změnili na střední a větší výrobce vína. A tak 1 000 sklepních uliček Dolního Rakouska čeká na zázrak vzkříšení.
U nás je vše úplně obráceně. Moravské sklepy nad zemí i pod zemí bují stavebním ruchem a přestavbami. Původní rustikálnost je překrytá polystyrenem a perlinkou zateplených fasád. Sklepy se mění na turistické provozovny. Investice vinařů-podnikatelů jsou zjevné na každém kroku.
Každý vinař vyrábějící alespoň pár tisíc litrů vína má vše v nerezu a francouzském nebo americkém dubu, sklepy jsou opravené a vysvícené, na příslušných místech vykachlíkované. Na patře pokoje alespoň pro 10 turistů. Vyšší třída vinařů staví sklepní apartmány, penziony, panoramatické prosklené degustační místnosti přímo ve výrobních halách. Nejvyšší třída buduje hotely a restaurace. Odhad počtu nově budovaných zařízení a průměrných investic vede za posledních deset k částce 3 miliardy Kč. Znamená to současně stovky pracovních míst a zásadní nárůst kapacit pro turistiku v regionu. Vklad takových prostředků ze soukromých zdrojů převyšuje jakýkoliv dotační program a je jasným důkazem prosperity vinařství i navazující turistiky.
Je to všechno idylka? Z dálky možná ano, zblízka ne. Prodej ze dvora přinesl tvrdě vydřené seznamy stálých klientů, mezi nimi i nejvzácnějších „firemních odběratelů“. Každá rozlitá flaška byla kdysi vizitkou pohostinnosti vinaře, dnes musí přinést byznys. Mít sklep už není jen vinařská řehole, ale i obchod s „geniem loci“. Časy i vinařská turistika se mění, ale jak a na co? Jak jsme na tom – fakta, šance, výzvy, problémy

Nové výzvy pro vinařskou turistiku na jižní Moravě je potřebné opřít o skutečný potenciál. Dostupná čísla vypovídají o těchto faktech: • Podle registru vinic je na Moravě vedeno přes 18 000 pěstitelů s osázenými vinicemi na celkové ploše asi 17 500 ha. Z toho 86 % vinic větších než 1 ha je v držení pouze 7 % registrovaných pěstitelů. Naopak vinice do 0,2 ha jsou v držení 75 % pěstitelů čili více než 13 000 malopěstitelů. (Největším vlastníkem vinic je Znovín Znojmo s 455 ha). • Rozložení pěstitelů určuje i strukturu producentů vína. Z dostupných čísel lze odhadnout, že počet vinařů a vinařství produkujících víno dosahuje 700 subjektů.
Z toho významná část současně poskytuje služby pro turistiku. Při počtu 310 vinařských obcí na Moravě je však zřejmé, že rozložení vinařství v regionu je velmi nerovnoměrné. Dvě největší lokality mají každá přes 500 sklepů, ale najdeme desítky vinařských obcí, kde je jeden nebo žádný registrovaný vinař.
• Produkce vína v ČR se v posledních pěti letech pohybuje od 530 do 820 tisíc hl ročně, z toho 2/3 jsou bílá a 1/3 červená vína. V roce 2018 to bylo 710 000 hl vína, ale objem dovezeného vína vzrostl na 1 473 000 hektolitrů! Tuzemská produkce tak setrvale pokrývá zhruba 30 % domácí spotřeby.
• Vývoz představoval 107 000 hl a byl směrován převážně na Slovensko, do Polska a do Německa.
Světýlka a stíny těchto čísel nám říkají: • Na mapě vinařských regionů Evropy jsme příliš malou tečkou. Jsme produktem pro domácí turistiku, o zahraniční návštěvnosti se zatím vůbec nedá mluvit. Vývozem vína oslovujeme pouze blízké trhy: Slovensko, Polsko a Německo. Na druhé straně se renomé moravských vín neuvěřitelně zlepšuje, z mezinárodních výstav a soutěží vozí naši vinaři hromady medailí, takže odborníci vinařskou oblast Morava již objevili. Ale například pro širší klientelu z Rakouska jsme podivíny s pokleslou vášní k polosladkým a sladkým vínům.
• Naším největším bohatstvím je živá tradice malých vinařů. Naučili se přežít a vzájemně si pomáhat zhruba v 80 sklep ních uličkách. V blízkém Weinviertelu si každého takového vinaře váží a prostřednictvím „Heuriger“ mu umožňují legálně prodávat v sezoně svoje víno. V Německu si může vinař vybrat tři měsíce v roce, ve kterých organizuje akce a má současně povoleno poskytovat drobné občerstvení. Podniká se jim pohodlně, kromě běžných kontrol ve vinohradech a v sudech je nikdo neobtěžuje. U nás musí mít vinař sklep s únikovým schodištěm, obložený talíř může připravit jen ve vykachlíkované kuchyni, kvůli degustaci si musí zřídit hostinskou živnost a k tomu vést EET. Ti nejmenší vinaři by hostům vlastně neměli ve sklepě nalít ani sklenku k ochutnání. Pokud se to nezmění, kouzlo naší vinařské turistiky zmizí pod hromadou zákonů.
• Přesto nám rakouští vinaři závidí akce otevřených sklepů a zájem mladé generace. Souvisí to i s fenoménem „vinařského patriotismu“, kdy každý Čech má svého vinaře téměř za přítele. Mezi návštěvníky tvoří největší skupinu ženy do 30 let, ony opravdu nejezdí pro víno, i když si ho dost nakoupí, ale jezdí za vínem jako za zážitkem. Pro vinaře je setkání s klientem nejlepším marketingem, proto v uplynulých deseti letech dramaticky vzrostl počet vinařských akcí v místě původu vína. Jak dokládá graf, v roce 2008 se sklepy otevíraly v desítce obcí, v současnosti je jenom těchto akcí každý rok přes 60. V kalendáři akcí je celkově 1 500 akcí ročně a za vínem se jezdí bez ohledu na sezonu.
• Řady vinařů výrazně omládly a vína dosahují i na mezinárodní úrovni vynikající kvality. Spolčování vinařů se zbavilo stigmat z doby komunismu, vinařský nebo zahrádkářský spolek, jako základ pro organizování akcí, je téměř v každé obci. Vybavenost vinařství a jejich zapojení do vinařské turistiky je enormní. Počet vinařských akcí pravděpodobně už kulminuje. Sklepní uličky se staly centrem nabídky vinařských služeb a produktů.
• Vinařský fond věnuje na podporu marketingu a vinařské turistiky 14 mil. Kč ročně. Národní vinařské centrum provozuje světově unikátní národní informační server. Salon vín ČR byl zvolen hlasy návštěvníků za TOP cíl vinařské turistiky. Zákonná ochrana domácích vinařů před černým dovozem vína ze zahraničí posílila důvěru k našim vínům. Co tedy čeká vinařskou turistiku dále?

Spolupráce, synergie produktů a poctivost ve službách

Zdá se, že dynamika rozvoje samotného vinařství a služeb vinařské turistiky přibrzdila na rozcestí. Nejpopulárnější lokality jsou v hlavní sezoně zahlcené návštěvníky (Mikulov, Pavlov, Znojmo, Velké Bílovice), své renomé si postupně vybudovaly i další vinařské města a obce (Nový Šaldorf – Sedlešovice, Velké Pavlovice, Čejkovice, Mutěnice, Rakvice), ale dosud turistikou nepolíbené vinařské obce stále čekají na objevení.
Pohled zpět ukazuje, že služby a produkty vinařské turistiky se vyvíjely různou rychlostí a vzájemně se ovlivňovaly. Průkopnický projekt Moravských vinařských stezek letos završil již 20 let od svého vzniku.
Téměř půlku této doby čekal na vzestup vinařských služeb. Nejdříve nastupovala jednotlivá vinařství, poté spolky vinařů v obcích a akce otevřených sklepů. Zlomem bylo zapojení Vinařského fondu do propagace domácího vinařství, podobně i koordinační činnost Národního vinařského centra a zavedení certifikace služeb vinařské turistiky. Spolu se Svazem vinařů ČR přivedli na výsluní projekty jako Svatomartinská vína, Rosé vína, Salon vín ČR a soutěž Vinařství roku.
Využití potenciálu a růst kvality vyžaduje nyní synergii a spolupráci.
Potenciál pro oslovení zahraniční klientely mají pouze některé moravské lokality a vybraní producenti vín. Soustředěnou pozorností právě na tohle rodinné stříbro by mohly vzniknout lokality exkluzivních služeb – jakési „vinařské parky“ – které se nabízejí vytvořit ze sedmi obcí kolem Pálavy, šesti obcí jižně pod Znojmem, pětice obcí kolem Velkých Pavlovic a regionu Vitis (Velké Bílovice, Čejkovice, Mutěnice). Spolupráce v rámci vinařského parku by mohla přinést cílené řízení kvality služeb, dobudování chybějících typů ubytování a služeb, zapojení méně navštěvovaných obcí do společných akcí, koordinaci termínů a společnou propagaci až po sdílené zpracovatelské zázemí. Odměnou za koordinaci a společné investice by byly lokality a služby splňující požadavky nejnáročnějších klientů, kterým se požadovaných služeb zatím dostává jen v několika zařízeních.
Cílem by měla být i optimalizace návštěvnosti a prevence před devastací kulturního dědictví, vinařských tradic a krajiny.
Významným krokem k propagaci našeho vinařství vůči domácí i zahraniční veřejnosti by mohla být návštěvnická, prezentační a degustační centra v Praze a Brně. Praha v posledních letech vzorně pečuje o svoji vinařskou historii i přítomnost. Na jejím území je celkem 11 vinic, některé z nich jsou přístupné veřejnosti. Spolu s městskou turistickou organizací organizují putování po pražských vinicích. Není to sice jako ve Vídni, kde jsou významné plochy vinic památkově chráněné, návštěvníky čeká dobře organizovaný program a město se může chlubit vlastním vínem, ale je to mnohem lepší než v Brně. V metropoli vinařské oblasti Morava není žádná instituce, která by návštěvníkům poskytovala informace o moravském vinařství, není kde seznámit se s charakteristikami a historií čtyř vinařských podoblastí a není kde ochutnat typická či nejlepší moravská vína. Vinařský fond, město Brno a Jihomoravský kraj by takové zadání určitě zvládly.
Vstříc domácí, ale i přeshraniční klientele by mohly směřovat podpory investicí do služeb v zatím méně využívaných okrajových lokalitách vinařské oblasti Morava. Doposud investoři i samotní vinaři vyhledávají příležitosti převážně v obcích s největší hustotou služeb, čímž se jen posiluje nadměrný nápor návštěvníků. Vyhledávání klidnějších míst je trendem současné turistiky a v podmínkách vinorodé Moravy by mohlo přinést velký užitek pro rozšíření těchto služeb. Jak je za posledních 15 let vidět, nastartování doposud osiřelých obcí v náručí vinic, například na Kyjovsku nebo severním Znojemsku, nepřijde samo od sebe.
Společným jmenovatelem všech úspěchů a silných stránek vinařství a turistiky na Moravě je fakt, že moravští vinaři a podnikatelé v turistice jeli na vlastní pěst. Neexistoval žádný rozvojový plán, nebyla formulována žádná strategie. Aktéry jsou samotní vinaři, zmíněné vinařské instituce, Jihomoravský kraj, spolky a sdružení a v neposlední řadě i nezisková organizace Nadace Partnerství, jíž patří autorství hned několika projektů. Budoucnost však před všechny staví nové, odhadnutelné i neočekávatelné výzvy.
Klimatické změny ovlivní kvalitu keřů révy i samotných hroznů, oteplování a nedostatek vody mohou překreslovat mapy viničních tratí a odrůdovou skladbu. Změna zemědělské politiky EU i jednotlivých států může přinést změny na světovém trhu s vínem. Moderní komunikační technologie prosadí nové nástroje pro obchodování v cestovním ruchu. Tlak návštěvnosti nás postaví před otázky její regulace, citlivého přístupu k ochraně půdy a krajiny a k péči o kulturní dědictví.

***  

Vinohradníci letos nedostanou pokuty za nevysázení vinic

https://www.wine.cz/vinohradnici-letos-nedostanou-pokuty-za-nevysazeni-vinic/

Praha 28. dubna (ČTK) – Pokud letos vinohradníci neosázejí včas vinice, stát jim neuloží pokutu. Ministerstvo zemědělství tento postup kvůli koronavirové krizi doporučilo Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému (ÚKZÚZ), který s tím souhlasil. Ústav od předloňska takto uložil 23 pokut za zhruba 130.000 Kč, sdělila dnes ČTK mluvčí ústavu Ivana Kršková. Podle ministerstva může pokuta dosáhnout až 100.000 korun za hektar.
„Vinohradníci, kteří v roce 2017 a 2018 dostali povolení na novou nebo opětovnou výsadbu révy vinné, nebudou muset platit pokutu, pokud vinice nestihnou osázet v termínu. Ten trvá tři roky od dne udělení povolení,“ uvedlo ministerstvo. Reaguje tak na to, že na některé zemědělské práce nemusí být dostatek pracovníků nebo se mohou vinohradníci ocitnout ve finančních potížích.
„Výše pokut bývá různá, záleží například na velikosti neosázené vinice, maximálně může dosáhnout až 100.000 korun za hektar. Ukládání pokut by znamenalo další citelný dopad, který by znásobil problémy a finanční ztráty způsobené vinohradnickému sektoru,“ dodal úřad.
Vinařstvím razantně snížilo odbyt zrušení veškerých vinařských akcí kvůli pandemii koronaviru. Někteří se snaží podpořit prodej přes internet nabídkou kombinace vín v předem namixované „bedýnce“, tedy balení nejméně šesti různých vín, informoval již dříve Vinařský fond.
Uzavření barů a restaurací s cílem zabránit šíření choroby snížilo celosvětově prodej vína. Tržby evropských vinařů mohou klesnout o polovinu, uvedla před několika dny ve svém odhadu Mezinárodní organizace pro vinnou révu a víno.
drh jw

Zpravodajství ČTK 

Box 6 vín z velkomoravských Mikulčic

https://www.wine.cz/box-6-vin-velkomoravskych-mikulcic/

Ochutnejte výběr 6 vín od šesti vinařů z regionu plné historie a okouzlující doby Velké Moravy. Samotnou starobylost vinařství v Mikulčicích a okolí dokládá archeologický výzkum na Slovanském hradišti v Mikulčicích, který prokázal v 9. století výskyt prošlechtěné révy vinné v zaniklém moravním rameni Slavník. Písemný doklad o vinaření v Mikulčicích pochází z roku 1353, kdy Václav z Mikulčic prodal čtvrtinu vinic Anně z Rosic za čtyřicet hřiven.

V aktuální nelehké době i pro samotný obor vinařství se šest mikuleckých vinařství připojuje k iniciativě #tosivypijeme. Přes to všechno si i oni osobně dovolují přijít na vinařský trh s boxem 6 originálních vín z velkomoravských Mikulčic. Jako odrůda byla vybrána v již zmíněné lokalitě hojně pěstovaný Ryzlink rýnský, který díky písečnému podloží v dané lokalitě dává velmi kvalitní a rozmanitá vína. Přesný výběr samotných vín byl, ponechám vždy do rukou jednotlivých sklepmistrů a enologů. Budete mít možnost ochutnat Ryzlink rýnský nejen suchý, ale i polosladký. K ochutnání se Vám taktéž nabízejí vína míchaná na jemných kalech, vína ze speciálně vyšlechtěných klonů Ryzlinku rýnského či víno, které zrálo speciálně v akátovém sudě.

Ochutnejte šest králů vín ze Slovácké podoblasti. Děkujeme Vám za podporu! 

Ryzlink rýnský sur-lie, pozdní sběr, suché, 2018 – Vinařství Dvořáček LTM, s.r.o

Alkohol 13,86 %, zbytkový cukr 0,5 g/l, kyseliny 6,1 g/l, číslo šarže 28/2018

Hrozny z vinice s redukovanou sklizní, víno zrálo na jemných kalech devět měsíců v nerezových tancích za pravidelného míchání. Víno světle zelenožluté barvy s objevujícími se zlatavými odstíny, s širokou škálou vůní a chutí jablka, citrónové kůry, kdoulí, meruňky marcipánu a lipového květu. Svěží suché víno s nepatrným zbytkovým cukrem 0,5 g/litr se zralou, svěží kyselinkou, která mu dává základ pro další lahvovou zralost.

Ryzlink rýnský, moravské zemské víno, suché, 2017 – Vinařství Petr Marada

Alkohol 12,5 %, zbytkový cukr 2,2 g/l, kyseliny 5,2 g/l, číslo šarže 27/2017

Na písčitých půdách v trati Na Stráni v obci Lužice dosáhly hrozny ryzlinku rýnského cukernatosti 22 stupňů. Klon tohoto ryzlinku je speciálně vyšlechtěn na písčitou půdu, na níž dává zajímavé minerální až petrolejové tóny. Víno zrálo v akátovém sudu. 

Ryzlink rýnský, moravské zemské víno, polosladké, 2018 – Vino Bartoník – rodinné vinařství

Alkohol 10 %, zbytkový cukr 37,6 g/l, kyseliny 7,2 g/l, číslo šarže 25/2018

Víno vyrobeno z hroznů pocházejících z trati Na Strání. Sběr hroznů probíhal ve druhé polovině měsíce října, kdy již 30 % hroznů bylo napadeno ušlechtilou hnilobou Botrytis cinerea. Samotný terroir viniční trati a napadení hroznů Botrytis cinerea to vše dodává samotnému vínu vysoký aromatický profil vína. Chuť je medová až delikátní.

Ryzlink rýnský, pozdní sběr, suché, 2018 – Vinařství Výmola

Alkohol 11,5 %, zbytkový cukr 0,5 g/l, kyseliny 6 g/l, číslo šarže 15-18

Víno zrálo 10 měsíců na jemných kalech v dubovém sudu.

Ryzlink rýnský, pozdní sběr, suché, 2017 – Vinařství Malaník – Osička

Alkohol 13,5 %, zbytkový cukr 3,7 g/l, kyseliny 7,1 g/l, číslo šarže 162017

Král vín, který patří do naši Slovácké podoblasti. Barva zelenožlutá, vůně typická po lipovém květu prolínající s vůní limetky a muškatového oříšku, vzadu nádech po petroleji. Chuť krásně nazrátá a kopírující vůni, víno dlouze svěží s příjemnou perzistencí. V gastromii vhodný k tučnějším masitým pokrmům a uzenému masu, ale taky k lehké úpravě ryb a drůbeže

Ryzlink rýnský, pozdní sběr, suché, 2018 – Vinařství Maršálek

Alkohol 14 %, zbytkový cukr 0,8 g/l, kyseliny 5,3 g/l, číslo šarže 7/2018

Hrozny pocházejí z vinařské obce Lužice, trati Kratiny, kde dozrály na cukernatost 22° ČNM. Suchý rok a teplý podzim, napadení hroznů ušlechtilou plísní a zrání na jemných kalech dodaly vínu tóny zralosti s vůní květů a lehkým závanem petroleje, v chuti naleznete citrusové plody a nektarinky. Netypicky nižší kyselina dovolí vychutnat si toto víno i těm,  kteří „ostrý“ rýňák zrovna nemusí. Při tvorbě vína se snažíme omezit množství zásahů na minimum, víno tedy není filtrováno.

Celková cena za box 6 lahví vína z velkomoravských Mikulčice je 1 250 Kč.

Objednávky můžete zasílat prostřednictvím internetového obchodu:

https://eshop.bartonik.cz/box-6-vin-v-velkomoravskych-mikulcic/87-box-6-vin-z-velkomoravskych-mikulcic.html

Děkujeme za podporu vinařství v Mikulčicích v obci s pestrou velkomoravskou historií.

Vinařství Maršálek, Vinařství Malaník – Osička, Vinařství Výmola, Vino Bartoník – rodinné vinařství, Vinařství Petr Marada, Vinařství Dvořáček LTM, s.r.o.

Kontakt pro média:

Ing. Jakub Bartoník

+420 604 310 990

marketing@bartonik.cz

Vinaři hlásí pokles tržeb kvůli zrušeným akcím. Naději upínají k e-shopům

https://www.wine.cz/vinari-hlasi-pokles-trzeb-kvuli-zrusenym-akcim-nadeji-upinaji-k-e-shopum/

AGRObase zpravodaj 

Autor: Dagmar Sedláčková

Karanténní opatření kvůli koronaviru tvrdě dopadla i na moravské a české vinaře. Bez tradičních koštů vín, soutěží, degustací a festivalů se jim hromadí víno ve sklepech. Řada z nich tápe a čeká na uvolnění prodeje, jiní se začínají více orientovat na e-shopy. Někteří jsou jen na 30 % prodeje oproti stejnému období v loňském roce.

Zásadní propady zaznamenali hlavně menší moravští a čeští vinaři, kteří nemají možnosti prodávat vína prostřednictvím obchodních řetězců. „Možnosti prodeje již hotového, nalahvovaného vína se velmi zhoršily zejména pro malé a střední vinaře, kteří svůj obchod realizují hlavně v gastronomii a přímým prodejem. Gastronomická zařízení jsou úplně uzavřená, soukromí klienti velmi omezili své nákupy. Záleží, jak dlouho budou tyto distribuční kanály zcela zavřené, ale pokud to potrvá měsíce, pak bude řada vinařů řešit existenční problémy,“ předpokládál dopad současných omezení na vinaře Tibor Nyitray, prezident Svazu vinařů.
Zákazníci i menší vinaři se soustředí na prodej přes e-shopy, které nahradily přímý kontakt se zákazníky. O tento druh prodeje hlásí vinaři zvýšený zájem, navíc není nijak omezen a pro spotřebitele je nejpohodlnější. Základním a tradičním místem prodeje vína jsou pak vinotéky. Víno je z hlediska zákona potravina a vinotéky jsou provozovny potravin, takže se na ně, až na jedinou výjimku, nevztahují současná omezení. Tou výjimkou je konzumace vína v prodejně. Pokud ale nedochází ve vinotéce ke konzumaci a vína se prodávají pouze balená v lahvích nebo bag-in boxech, jde jednoznačně o prodej balených potravin.
Dále je pak možný nákup vína v obchodních řetězcích, které dnes již nabízejí velký výběr kvalitních moravských a českých vín.

Hrozí potíže se splácením úvěrů

Na rozdíl od velkých zavedených vinařství, která s e-shopy pracují běžně, se s odbytem a zřizováním zásilkového prodeje potýkají nyní především menší vinaři. Například v Pavlově na Břeclavsku se proto sdružili. „Spolek vinařů Vinitores Palaviensis v Pavlově odstartoval pohodlné nakupování pavlovských vín přes e-shop, a to za sklepní ceny vinařů,“ uvádí na svém webu. Z hlediska státu by vedle všeobecné podpory podnikatelů a živnostníků a náhrad ekonomických ztrát našim vinařům nejvíce pomohla tolerance k nemožnosti splnit všechny administrativní povinnosti, kterých je enormní množství, alespoň do doby, kdy se vrátí úřady do standardního režimu. Investiční podpora ze strany státu by pak měla směřovat také do nových výsadeb, které zajistí produkci, péči o krajinu a zaměstnanost v dalších letech. „Vinařský fond o neomezeném prodeji vín ve vinotékách a možnostech nákupu v e-shopech průběžně informuje, zároveň apelujeme na preferenci moravských a českých vín jako formě podpory našich vinařů. Velký prostor pro informování svých zákazníků o možnosti koupit moravská a česká vína ve vinotékách a na internetu mají i sami vinaři prostřednictvím svých komunikačních kanálů,“ komentuje stav Jaroslav Machovec, ředitel Vinařského fondu, a dodává: „Jsem přesvědčen, že moravské a české vinařství aktuální situaci a měsíce následující zvládne. Prvotřídní produkty, které vyrábí, mají všechny předpoklady pro to, aby se jim dařilo za všech okolností.“ Uzavřený je i proslulý Salon vín v zámeckém sklepení ve Valticích, který je na návštěvnosti závislý. Netradičně tak zasílá zájemcům vybraná vína z výstavy na vyžádání i spediční službou. Nabídku zveřejňuje na webu.
Některé vinařské firmy mohou mít podle ředitele Vinařského fondu v době pandemie koronaviru potíže i se splácením úvěrů. „Mnohé z nich totiž zainvestovaly do nových technologií a splácet pochopitelně musejí. Zákazníci je pak mohou podpořit například tím, že před lacinými víny ze zahraničí dají přednost právě těm jejich,“ poukázal Machovec.

Vinaři z Moravy pláčou: Tisíce litrů vína ve sklepích!

https://www.wine.cz/vinari-moravy-placou-tisice-litru-vina-ve-sklepich/

ahaonline.cz 
Vynikající moravské víno zůstává ve sklepích. Vinaři mají nyní totiž jen pětinový odbyt. Přišli o prodejní degustace i zahájení sezony. Záchranu hledají prostřednictvím e-shopů. Mrtvá je i vinařská turistika.

Vinotéky neberou zboží vůbec. Většina z nich je zavřená. Lidé nakupují víno v supermarketech a levných drogeriích. Objevuje se dokonce i v cukrárnách! „Mám kamaráda, který tam dodává. Jemu prodeje rostou. My jsme, bohužel, téměř na dně,“ svěřila se Aha! Magdalena Válková (41) ze Slovácké moštárny v Strážovicích. Žena, která jako první a jediná v Česku vyrábí kromě špičkového vína i odrůdové mošty, se navzdory krizi nehroutí. „Jsem optimista. Kdo bude chytrý a využije situace, může ztrátu krásně doplnit přes léto. To očekáváme nárůst turistů,“ věří stejně jako další malí špičkoví vinaři, kterým jde podnikatelsky o život. Velká průmyslová vinařství tolik starostí naopak nemají. Jsou totiž navázaná na obchodní řetězce. „Ty jsou otevřené, a víno je tak dostupnější,“ řekl ředitel vinařského fondu Jaroslav Machovec.

Víte, že…
vinařský fond ČR doporučuje prodej online prostřednictvím e-shopů? …chystá jejich kompletní seznam, který má zákazníkům sloužit jako vodítko.

Prodej bez dotyku
Mnozí vinaři teď sázejí na bezkontaktní prodej. Víno dovezou zákazníkům po zaplacení kartou ve smluvený čas domů nebo na smluvené místo. „Připravili jsme víno na předem domluvený den a hodinu a zákazníci si jej jen vyzvedli. Vůbec jsme se přitom nepotkali,“ řekl výrobce nejlepších světových chardonnay Josef Valihrach z Krumvíře na Břeclavsku. Podobně zaváží zákazníkům třeba i Magda Válková a její bratr Tomáš Krist z Milotic.

Valtické vinné trhy naposled zrušila válka. Teď virus

https://www.wine.cz/valticke-vinne-trhy-naposled-zrusila-valka-ted-virus/

5plus2IVANA SOLAŘÍKOVÁ 

O tisíce návštěvníků už přišli pořadatelé jarních koštů vín. Teď omezení kvůli koronaviru dopadají i na ty nejprestižnější vinařské akce.
BRNO, BŘECLAVSKO / Když Brno loni získalo možnost pořádat vinařské mistrovství světa – soutěž Concours Mondial de Bruxelles, byla to obrovská událost. V květnu se měla na zdejší výstaviště sjet naprostá světová špička mezi vinaři, ale i degustátory. Omezení související s šířením koronaviru ale dopadla i na tuto prestižní událost, kterou organizátoři odložili na konec června. „Je to těžké rozhodnutí, ale v sázce je zdraví našich degustátorů a vůbec celého týmu. Concours Mondial de Bruxelles je mezinárodní událost sdružující téměř 500 lidí po dobu několika dní, nemůžeme je vystavit nebezpečí,“ zdůvodnil prezident světové soutěže Baudouin Havaux. Doufá, že soutěž bude Brno hostit už 26. až 28. června.
Jaroslav Machovec, šéf Vinařského fondu, který na soutěži participuje, si však není zcela jistý, zda je nový červnový termín vůbec reálný. Belgičtí pořadatelé by o to stáli, a tak příprava k tomuto datu směřuje. „Každým dnem sledujeme vývoj situace. Pokud by současná opatření měla trvat déle, zmáčkne se červené tlačítko a přípravy se pozastaví,“ uvedl Machovec. Další variantou pro konání soutěže je začátek září, poslední možností je odložit její konání o celý rok.
Každá změna termínu přitom znamená pro pořadatele ekonomické starosti. Zaplacené jsou už například zálohy za hotely či dopravce a také výdaje na organizaci. Vše se musí přesouvat. „Naštěstí se v této situaci všichni chovají velmi vstřícně,“ kvituje Machovec, že jak ze strany ubytovatelů, tak dopravce zatím nepřišly žádné sankce.
Bruselská soutěž přitom není jedinou velkou vinařskou akcí, kterou zasáhla pandemie koronaviru. V obvyklém květnovém termínu se nebudou konat ani Valtické vinné trhy, které mají více než 150 let starou historii a každoročně na ně dorazí několik tisíc návštěvníků. „V celé své dlouhé historii to byla jen válečná a poválečná léta, kdy tato přehlídka nemohla proběhnout ani v pozměněných formátech,“ poznamenal předseda společnosti Valtické vinné trhy Marek Šťastný. Už od března přitom vinaři do Valtic naváželi víno, které chtěli na přehlídce prezentovat. Pak ale zasáhla vládní opatření. „Vzhledem k tomu, že příprava takto prestižní soutěže probíhá téměř rok, nejsme bohužel schopni ani lidsky, ani technicky zajistit řádné uspořádání akce v tradičním termínu druhý víkend v květnu,“ uvedl Šťastný. Ten věří, že se vinné trhy uskuteční ještě v letošním roce, konkrétní termín ale organizátoři nemají.
Optimističtější jsou Velkobílovičtí vinaři. Svoji akci Ze sklepa do sklepa, která také láká tisíce lidí, přesunuli z dubnového termínu na sobotu 23. května. „Chápeme okolnosti, které se kolem nás dějí, a doufáme, že v novém termínu akce bude snad v České republice opět fungovat normální životní rytmus, i když s možnými drobnými omezeními,“ komentovat to František Zapletal, předseda spolku. Vinaři tak průběžně pokračují v přípravách na nový termín i s vědomím, že akce může být dalším nařízením státu či na základě vnějších okolností i v tomto termínu zrušena. „Pokud by ani tento termín nebylo možno akci uskutečnit, bude akce Ze sklepa do sklepa s konečnou platností pro letošní rok zrušena,“ uvedl Zapletal s tím, že veškeré rezervační platby by byla vráceny zpět na účty.

Vinotéky jsou otevřené, ale vinařům chybí brigádníci z ciziny

https://www.wine.cz/vinoteky-jsou-otevrene-vinarum-chybi-brigadnici-ciziny/

Zpravodajství ČTK | 18.3.2020 | 16:17 | Rubrika: ptr zem zdr odb | Téma: Jihomoravský kraj

Brno 18. března (ČTK) – Problémy s nepřesnými informacemi a hlavně nedostatkem zahraničních brigádníků na práci v probouzejících se vinohradech trápí nejen jihomoravské vinaře v souvislosti s opatřeními proti šíření koronaviru v Česku. ČTK je popsali zástupci Svazu vinařů a Vinařského fondu.
„Po uzavření části obchodů několik dní nebylo jednoznačně jasno v tom, zda se uzavření týká i vinoték nebo ne. Za nás byla situace jasná, podle evropských předpisů víno je potravina, ale například v některých městech a obcích v tom neměli jasno a nařizovali provozovatelům vinotéky zavřít,“ konstatoval prezident Svazu vinařů Tibor Nyitray.
Vinotéky nesmí víno rozlévat do sklenic, ale celé lahve prodávat mohou.
Větší problém je pro vinaře uzavření hranic a nejednotný přístup k brigádníkům ze Slovenska, kteří ve vinohradech na jihu Moravy pomáhají. „Ač mají brigádníci platné pracovní smlouvy a necestují dál než 100 kilometrů za hranice, na některých přechodech je policisté pustí, na jiných ne. Jejich pomoc je přitom klíčová, bez jejich pomoci nemají vinohradníci jak vinohrady obdělávat,“ dodal Nyitray s tím, že jarní péče o vinohrady je zásadní pro celkovou úrodu.
Současná situace se dotýká i plánovaných akcí spojených s vínem a jeho propagací a to nejen v České republice. „Pořadatelé francouzské soutěže Mondial de rosé už rovnou oznámili, že letošní ročník se neuskuteční, s belgickými pořadateli jednáme o posunu Concours mondial de Bruxelles, pořádání prestižní putovní soutěže vín, která se letos měla odehrát v Brně. Zatím je ve hře varianta odložení na konec června nebo začátek září,“ uvedl ředitel Vinařského fondu Jaroslav Machovec.
Jako poslední varianta zůstává odklad soutěže na příští rok, jižní Morava by o Concours mondial de Bruxelles neměla přijít.

Vinařská soutěž Co chutná Mladým: Mlaďochem roku je Ondřej Brdečko

https://www.wine.cz/vinarska-soutez-chutna-mladym-mladochem-roku-ondrej-brdecko/

 

Po přepočtení výsledků soutěže Co chutná Mladým 2020 se vítězem stal dvaatřicetiletý vinař Ondřej Brdečko z Kobylí. Jiří Pastorek, který byl Mlaďochem roku vyhlášen ve čtvrtek při slavnostním předávání, titul vrací.

„Po upozornění a důkladném přepočítání jsme dospěli k závěru, že jsme v mechanismu výpočtu udělali chybu. Ta se netýká hodnocení jednotlivých vín, ale vyhodnocení kolekce soutěžících přihlášených do Mlaďocha roku. Všechny ostatní výsledky soutěže zůstávají v platnosti tak, jak byly minulý čtvrtek vyhlášeny. Oběma dotčeným vinařům se moc omlouváme za způsobené nepříjemnosti, bereme si z toho poučení pro příště,“ uvedla Eva Pelikánová, místopředsedkyně pořádajícího spolku Mladí vinaři.

Vinaři přihlašovali svá vína do čtyř kategorií suchých vín do 9 gramů zbytkového cukru – bílá vína, rosé, červená vína a naturální vína. Celkem v soutěži bylo 253 vín ze 63 moravských a českých vinařství. Na slavnostním vyhlášení se rozdělovalo celkem 10 cen – vždy po dvou pro každou kategorii (nejlepší víno bez ohledu na věk vinaře a nejlepší víno vinaře do 35 let) a nakonec nejlepší kolekce vín a právě Mlaďoch roku.

Vína Jiřího Pastorka uspěla v kategoriích Nejlepší bílé víno vinaře do 35 let a Nejlepší červené víno vinaře do 35 let. Ondřej Brdečko se vedle zisku titulu Mlaďoch roku 2020 může radovat z ocenění za Nejlepší naturální víno vinaře do 35 let, kterým se stalo jeho Chardonnay ročníku 2016.

Autorem nejlepšího rosé v kategorii do 35 let se stal Jaroslav Štipčák z Vinného sklepa U Štipčáků s Cabernetem Moravia (2019).

V soutěži bez omezení věku zvítězilo v kategorii červených vín Grand cuvée ze Šlechtitelské stanice z Velkých Pavlovic, mezi rosé uspěl Štěpán Maňák se svým Cabernetem Sauvignon rosé, nejlepší naturální víno vyrobil Jiří Radocha (Tramín červený, 2017) a z bílých vín chutnalo degustátorům z Mladých vinařů nejvíc cuvée Chardonnay & Pinot Gris (2016) z vinařství Sonberk. „Pro naše vinařství je to velká čest a úspěch v této soutěži je navíc velmi pozitivní zprávou. Část lidí nás považuje spíše za konzervativní vinařství, proto rádi ukážeme, že naše vína chutnají také mladým,“ radovala se z ocenění Dagmar Fialová, ředitelka obchodu a marketingu vinařství Sonberk. Autorem nejlepší kolekce vín bez omezení věku se stalo mikulovské vinařství Mikrosvín.

Všechna oceněná vína budou mít lidé možnost ochutnat v pražském vinném baru Bokovka a v brněnské restauraci Konfit. 30 % vín s nejlepším bodovým ohodnocením si vinařství mohou označit speciální „neMedailí“, která nese tvář nejstaršího Mladého vinaře Jana Stávka. „V loňském roce jsme byli až zaskočeni zájmem vinařství o něco, čím by si mohli svá oceněná vína označit. Proto jsme se jim letos rozhodli vyjít vstříc. Chtěli jsme ale, aby naše ocenění odráželo mladý přístup. Proto jsme dali označení podobu jednoho z nás. A kdo si najede na webové stránky soutěže www.cochutnamladym.cz, může si přehrát vzkaz, který pro něj ústy Jana Stávka máme,“ informovala Eva Pelikánová.

Výsledky soutěže Co chutná Mladým 2020:

Nejlepší bílé víno: Chardonnay & Pinot Gris, 2016, Sonberk

Nejlepší bílé víno vinaře do 35 let: Chardonnay, 2018, Vinařství Pastorek

Nejlepší rosé: Cabernet Sauvignon rosé, 2019, Štěpán Maňák

Nejlepší rosé vinaře do 35 let: Cabernet Moravia, 2019, Vinný sklep U Štipčáků

Nejlepší červené víno: Grand cuvée Ch. C. André, 2017, Šlechtitelská stanice vinařská Velké Pavlovice

Nejlepší červené víno vinaře do 35 let: Cabernet Sauvignon, 2018, Vinařství Pastorek

Nejlepší naturální víno: Tramín červený, 2017, Jiří Radocha

Nejlepší naturální víno vinaře do 35 let: Chardonnay, 2016, Ondřej Brdečko

Nejlepší kolekce vín: Vinařství Mikrosvín Mikulov

Nejlepší kolekce vín vinaře do 35 let (Mlaďoch roku): Ondřej Brdečko, Vinařství Ondřej Brdečko

Více informací najdete na www.cochutnamladym.cz.

O pořadateli:

Spolek Mladí vinaři sdružuje 14 vinařů a vinařek z České republiky mladší čtyřiceti let. Ti spojují své síly a překračují hranice rivality a konkurence. Mají podobný pohled na stav vinařství u nás a snahu tento stav co nejvíce pozvednout. „Věříme, že vzájemná podpora, sdílení know-how, trendů a inspirace vede k vínům s přidanou hodnotou – důležitější než samotný produkt –, kterou chceme přinášet našim zákazníkům, ale také českému vinařství obecně. A chceme lépe prezentovat a podporovat osobnosti, mladé vinaře, kteří právě taková vína tvoří a chtějí tvořit,“ říkají o sobě členové spolku.

Kontakt pro média:
Honza Šmikmátor
koordinátor spolku Mladí vinaři
telefon: 608 265 376
e-mail: kormidelnik@mladivinari.cz

Studenti na Mendelově univerzitě vyrábějí vlastní značku vín, zkouší si tak podnikání ve vinařství

https://www.wine.cz/studenti-mendelove-univerzite-vyrabeji-vlastni-znacku-vin-zkousi-si-podnikani-ve-vinarstvi/

Podnikání ve vinařství si v tomto školním roce nanečisto zkouší někteří studenti Mendelovy univerzity. Škola je chce naučit zodpovědnosti při práci s vínem.

Staré moravské přísloví praví, že „vinohradu netřeba modlitby, ale motyky“. Právě to, že se výroba kvalitního vína neobejde nejen bez odborných znalostí, ale také bez tvrdé práce a zodpovědnosti, je nosnou myšlenkou nového projektu, s nímž přišel vedoucí Ústavu vinohradnictví a vinařství ZF MENDELU Mojmír Baroň. Mendelova univerzita letos spustila projekt, který má studenty oboru vinohradnictví a vinařství naučit zodpovědnosti při práci s vínem. Za své peníze si vyrobí vlastní víno.

Hrozny nakoupili ze školních vinic, investovat musí i do lahví, etiket a korků – celkem asi pět tisíc korun na osobu. Přístroje a laboratoře na zahradnické fakultě v Lednici na Břeclavsku ale používají zdarma. Výsledný produkt se pak studenti budou snažit prodat pod značkou M-wine.

„Naše skupina se rozhodla pro Veltínské zelené a druhá skupina pro Pálavu,“ říká student třetího ročníku Richard Danko. Ve školním sklepě zahradnické fakulty v Lednici jsou trochu stísněné podmínky, ale studentům to nevadí. „Dá se tu všechno krásně naučit. Ale nikdy jsme k tomu neměli takhle volnou ruku. A hlavně takovou zodpovědnost, že nám nikdo nebude každý den říkat ‚dojdi sem, tohle udělej‘.“

V případě potřeby se ale studenti mohou obrátit na správce školního sklepa Radima Holešínského. „Víno, které mají v tom projektu, je vyloženě na nich – technologii, celý proces si řídí oni. Ale když potřebují nějakou radu nebo ochutnat, senzoricky poradit, tak od toho jsme tady my.“ Podle Holešínského si zatím studenti vedou velmi dobře. „Ročník 2019 byl velmi dobrý, takže i ta kvalita vín je velmi dobrá.“

 „Jsme tu v ústraní před všemi nepříjemnostmi, které jsou spojeny s podnikáním a rozhodně je to pro nás cenná zkušenost,“ říká Richard Danko. „Chtěli jsme to hlavně prodávat jako víno projektové, víno naší školy. Ale nebereme to jako možnost si vydělat, jde o tu zkušenost,“ dodává.

„Pokud víno prodají, tak se jim krásně znásobí vklad,“ říká vedoucí Ústavu vinařství a vinohradnictví Mojmír Baroň. „Můžu zodpovědně říct, že se jim ta vína velice povedla a patří k tomu nejlepšímu, co v tomto ročníku ve sklepě máme, takže za mě určitě pochvala.“ Do lahví budou studenti své víno stáčet zhruba za měsíc.

Rozhovor v pořadu Vesele i Vážně o Víkendu | Český rozhlas Brno si můžeš poslechnout zde: https://brno.rozhlas.cz/studenti-na-mendelove-univerzite-vy…

Text a Foto: Vlasta Gajdošíková, ČR Brno