Hibernal – nejpěstovanější labruska?

Dnes snad již není vinaře jenž by se s touto zajímavou odrůdou nesetkal. Víno z ní je kořenité s velmi proměnlivým buketem připomínající Sauvignon, Ryzlink rýnský či Veltlínské zelené, zejména podle lokality a použité sklepní technologie. Dnes patří mezi nejoblíbenější  a nejvíce vysazované interspecifické odrůdy (oficiálně přes 55 ha). Momentálně jí patří páté místo z nejvíce vysazovaných odrůd vůbec, po Pálavě, Sauvignonu, Rulandském šedém, Tramínu a Chardonnay.

Obecně je známo, že tato odrůda uzřela světlo světa v Německém Geisenheimu, kde ji k obrazu svému stvořil H. Becker (a kolektiv), jako semenáč druhé filiální generace křížením odrůd Chancellor (Seibel 7 053) x Ryz­link rýnský kl. 239. V ČR je odrůda povolena od roku 2004. Má velmi dobré pěstitelské vlastnosti – mrazuodolnost, dostatečnou odolnost k houbovým chorobám, každoročně solidní obsah kyselin  i cukernatost. Vytknout ji naopak můžeme plandavý, spíše horizontální, růst letorostů a tudíž pracnější zastrkávání do drátěnky, a také vyšší citlivost k plísni révové v době květu. Víno však, jak již bylo řečeno, patří k těm velmi dobře hodnoceným na našem trhu. Je vynikající odrůdové a ještě lepší do kupáží (známková vína).

Foto: Bc. Miroslav Bernát

To, že se ve víně objevují medové tóny po Ryzlinku rýnském je zřejmé z již zmiňovaného křížení. Použitý klon Ryzlinku je navíc považován za velmi aromatický. Odkud se ale berou ony pyrazínové tóny po odrůdě Sauvignon? Na tuto otázku nám odpoví až detailnější rozbor použité matečné odrůdy Chancellor (česky kancléř). Tuto modrou odrůdu získal A.Seibel křížením svých dalších hybridů S 5163 x S 880. Hybrid Seibel 880 vzešel pravděpodobně z křížení S 38 /(V. rupestris x V. lincecumii) x Ganzin 1/ x Ganzin 1 (Aramon x V. rupestris). Poněkud zajímavější je opět modře zbarvený matečný hybrid Seibel 5163. Hybrid S 5163 vzešel z křížení (Gaillard 2 x Alicante) x Picquepoul. Alicante Bouschet i Picquepoul noir jsou modré moštové odrůdy (V. vinifera), Alicante dokonce barvířka (Petit Bouschet x Grenache). Je více než pravděpodobné, že onen Sauvignonový tón je zděděný právě po těchto odrůdách. Použitý Gaillardův hybrid Gaillard 2, zvaný Noah noir (Modrý Noah), vznikl křížením odrůd (Othello x V.rupestris) x Noah. Což je také poměrně zajímavé zjištění. Ti jenž tvrdili, že ve víně Hibernalu z přezrálých nebo po delší dobu nakvášených či namrzlých hroznů cítí podivnou dochuť a hořkost po „charvátu“, mají opět pravdu. Neboť révu liščí (Vitis labrusca) nalezneme v odrůdách Othello i Noah. Po V. rupestris a V. riparia zdědil Hibernal i perfektní kořenící vlastnosti a odolnost k suchému stanovišti je-li vysázen pravokořenně.

Když to vše celé shrneme, máme v genomu hned čtyři labruskové odrůdy (V. labrusca) – Gaillard 2, Othello, Clinton a Noah; dvakrát révu říční (V. riparia); patrně čtyřikrát révu skalní (V. rupestris); zřejmě i V.aestivalis var. lincecumii a konečně minimálně osmkráte révu vinnou  - Ryzlink rýnský, Trolínské modré, Alicante, Grenache, Picquepoul, Aramon a také patrně Tramín červený a Heunisch weiss (viz. obr.1).

Neméně zajímavá je však i otázka, kde se vzala ta zvláštní hnědavě-růžovo-šedozelená barva bobulí odrůdy Hibernal. Tady je již vysvětlení trošičku složitější, neboť Chancellor je modrá moštová odrůda (tmavě modrá barva) a Ryzlink rýnský zase striktně bílá (zelenožlutá barva).  Odolnost a pyrazíny budou děděny spíše z matčiny strany, barva bobulí naopak asi z té otcovské. Údajní rodiče Ryzlinku rýnského by mohly být odrůdy Tramín červený (oranžovožlutá-růžová až fialová barva bobulí) a Heunisch weiss (zelenožlutá barva s hnědavým líčkem). A barvy máme rázem na světě. Smícháme-li totiž zelenou se žlutou, vzniká nám šedá barva. Přidáme-li červenou máme tu zvláštní popelavě-růžovou při plném vybarvení bobulí.  Jen na vysvětlenou, v podstatě máme základní barvy tři: žlutou, azurovou a purpurovou. Smícháním modrozelené (azurové) a žluté barvy vznikne barva zelená, žluté a purpurové barva červená a purpurové a modrozelené barva modrá. Smícháním všech tří základních barev dostaneme barvu černou (viz. obr.2). Bílá barva bobulí (leucismus, albinismus-absence pigmentu) se u révy nevyskytuje. Ovšem tak jednoduché to také nebude. Jen jsem poodkryl systém skladby barev. Samotné barvy jsou určeny jednotlivými geny (alelami) a konkrétní vazbou při crossing overu. Za dominantní se považuje barva tmavomodrá (všechny plané druhy mají modrou barvu bobulí), bílá (žlutozelená) pak za recesivní. Barva Hibernalu je pak zase někde uprostřed…

 Obr.2 : Základní barvy

Zdroj:

Ing. Radek Sotolář, Ph.D.