Sklizeň hroznů

https://www.wine.cz/sklizen-hroznu/

Sklizeň hroznů a celé období vinobraní je pro vinaře vrcholem celého roku. Způsobem sklizně můžeme ve vinici naposled ovlivnit kvalitu sbírané suroviny. V minulosti, kdy byly vinice ve vlastnictví JZD, se kladl důraz hlavně na kvantitu. Hrozny byly často sklízeny při cukernatosti, která by dnešním vinařů jistě nestačila (často i kolem 15°NM). Požadavek na kvantitu se projevil na kvalitě a hrozen révy vinné tak často nedosáhl kvalitativních požadavků dnešní doby.

Stanovení termínu sběru hroznů

O termínu sklizně rozhoduje několik důležitých faktorů: odrůda, fenologická zralost a zdravotní stav hroznů, obsah asimilovatelného dusíku, obsah kyseliny vinné a jablečné, cukernatost, hodnota pH, počasí, dostatečné množství sezónních pracovníků či pronájem sběrného kombajnu, termín výkupu hroznů (při prodeji).

U nás je hlavním faktorem pro sběr hroznů cukernatost. Jeho kontrola je velmi snadná a rychlá – za pomoci refraktometru či moštoměru. Dnes se jako zralý  označuje hrozen o cukernatosti kolem 21°NM (u modrých hroznů 22°NM). Po dosažení nejvyšší možné zralosti se už cukernatost zvyšuje pouze odpařováním vody (slámová vína).

Dalším důležitým ukazatelem je obsah kyselin. Během měření v laboratoři se zjišťuje obsah kyseliny jablečné a kyseliny vinné. V průběhu zrání se kyselina jablečná mění na jemnější kyselinu vinnou a tím vytváří harmonickou chuť jak hroznů tak vyrobeného vína. Obsah kyselin je u každé odrůdy jiný, tudíž nejde tento faktor paušalizovat. Vinař se by se však měl vyhnout jak nízké (pod 5g/l), tak vysoké(nad 12g/l) hodnotě kyselin.

 Do kvality vyrobeného vína se promítá také zdravotní stav hroznů, na který je dobré klást obzvlášť velký důraz.  Hrozny jsou při dozrávání napadány tvz. ušlechtilou plísní – Plísní šedou. Díky ní dochází ke ztrátě vody v bobulích a tím ke zvyšování cukernatosti. Tímto způsobem se získávají hrozny pro tokajská vína.

Botrytis cinerea

Botrytis cinerea – Plíseň šedá           

Způsoby sběru hroznů – ruční či mechanizovaný?

Velmi důležitým rozhodnutím před vinobraním je, jak budeme hrozny sklízet. Jestli ručně či plně mechanizovaně. Vše se odvíjí od velikosti vinice, požadavku na kvalitu, transportu hroznů do sklepa, mechanizaci při zpracování hroznů a v neposlední řadě finančních možností.

Ruční sklizeň je z hlediska kvality tou nejlepší. Lze během ní provést selekci hroznů. Můžeme vybrat pouze ty nejzdravější a nejvyzrálejší hrozny, nebo můžeme provést tvz. předsběr. Lze například sklidit část modrých hroznů pro výrobu rosé vína a zbytek ponechat k dalšímu dozrání pro výrobu červeného vína. Nevýhodou ruční sklizně je vysoká časová náročnost a v poslední době i nedostatek brigádníků.

Rychlost transportu hroznů do sklepa je mnohdy zásadní (hrozny se ohřívají). K co nejlepší manipulaci a rychlé dopravně se při sklizni hroznů využívají velkoobjemové bedny, sklízecí vany se šnekovým dopravníkem, vyklápěcí kontejnery aj. Rychlost sklizení závisí na vzdálenosti vinice ke zpracovatelské lince, odrůdě, výnosu a zručnosti pracovníků.

Mechanizace pro sklizeň hroznů

Plně mechanizovaná sklizeň se těší v posledním desetiletí velké oblibě. Tento způsob sklizně se u nás však uplatňoval již od 70. let a to hlavně u velkých vinařství. Ovšem kvalita sběru nebyla rozhodně taková, jako je dnes. Využívání mechanických sklízečů se projevilo hlavně na vinicích a to tím, že se měnil spon řádků, betonové sloupky byly nahrazovány plechovými a úvrať bylo nutné prodloužit.

Kombajny pro sběr hroznů se vyrábí buď jako samojízdné nebo závěsné. Hojně používané jsou také v kombinaci s multifunkčními portálovými nosiči, které lze během roku využít nejen ke sklizni, ale i k aplikaci postřiků či okopání příkmeného pásu aj. Výhodou těchto sklízečů je jejich možnost sklízet jakékoliv tvary bez velkých změn na stroji – nastaví se pouze výška sklízecího ústrojí.

Sklízeče se skládají ze sklízecího a záchytného ústrojí, mechanizace pro třídění sklizeného materiálu (např. veltilárotu), dopravníku a zásobníku. Po najetí kombajnu na určerý řáda se spustí setřásací pruty, které začnou kmitat a bušit do keře, čímž dojde k odtržení bobulí od třapiny. Bobule spadnou na záchytné ústrojí a odtud putují na pásový dopravník, který bobule vysype do zásobníku. V něm je zabudovaný šnekový dopravník, který slouží k rovnoměrnému rozprostření bobulí po celé délce zásobníku. Mezi dopravníkem a zásobníkem se nachází několik ventilátorů, které odsávají spadané listí a tím tak částečně čistí sklizený materiál. Zásobník je vybaven hydraulickým mechanizmem, který nadzvedne zásobník a vysype bobule do připravené sklízecí vany.

sklízeč hroznů

Sklízeč vysypávající bobule do sklízecí vany

Velkou výhodou plně mechanizované sklizně je její rychlost. Hektar vinice zle sklidit za 2-4 hodiny a doba dopravení hroznů do sklepa z vinice se tak výrazně sníží.  Další výhodou je, že do sklepa jsou přivezeny pouze bobule. Díky tomu se ve zpracovatelské lince zcela vynechává odstopkovač a je možné bobule rovnou načerpat do lisu.  Nevýhodou je však velká pořizovací cena, nemožnost kvalitativně třídit hrozny (sklízí vše), vyšší podíl listů a jiných příměsí mezi bobulemi (oproti ruční sklizni), nešetrnost vůči sklízenému materiálu. 

Mezi nejlepší výrobce sklízečů patří: PELLENC, GREGOIRE, NEW HOLLAND-BRAUD, DEUTZ-FAHR aj.

 

Autor: David Beneš

Příprava pozemku a výsadba vinice

https://www.wine.cz/priprava-pozemku-vysadba-vinice/

Pěstování révy vinné a produkce hroznů je běh na dlouhou trať. Tento mnoholetý cyklus dřiny a námahy však přináší své ovoce a to v podobě zdravých hroznů a poté i kvalitních vín. To vše začíná výsadbou nové vinice. Před samotnou výsadbou musíme zvolit směr řad, jaký budou mít spon, jakou podnož a odrůdu révy vinné použijeme. Vinici sázíme na 20 a více let, a proto bychom přípravu před výsadbou neměli podcenit. Je vhodné zohlednit také finanční náročnost výsadby. Než začne vinice plodit (3.-4. roky), mohou být náklady na 1ha vinice i přes 1 000 000 Kč. Pozemek, na kterém chceme vinici vysázet, se musí nacházet ve vinařské obci, viniční trati a musí být zaregistrován na Ústředním kontrolním a zkušebním úřadě (ÚKZUZ) jako vinice. Před samotným vysázením sazenic révy vinné, musí být půda pozemku zbavena kmínků a kořenů bývalé vinice, hluboce zoraná, prohnojená a srovnaná pomocí kombinátoru.

Zdroj: www.vinobartonik.cz

Rigoloce nebo hloubkové kypření?

Největší množství živin, humusu a půdních organismů se nachází v horním profilu půdy (10-30cm). Pokud tedy použijeme rigolaci, promícháme půdní horizonty a horní vrstva půdy je převrácena do spodu. O rigolaci rozhoduje obsah jílovitých částic, utužení půdy, nedostanek humusu a živin. Provádí se pluhem do hloubky 60-100 cm.

Pokud má půda dobrou strukturu, nechybí jí živiny a obsah humusu je také v normě, je lépe použít hloubkové kypření. Provádí se do hloubky 30-50 cm, díky čemuž nedojde promíchání obou horizontů. V takto připravená půda vzdušná a réva v ní lépe zakořeňuje.

Hloubková rigolace před výsadbou

Zdroj: www.fucikovicsklipek.cz

Rozbor půdy a hnojení  jako nezbytnost před výsadbou

 Důležitý je také rozbor půdy. Odebíráme dva průměrné vzorky z celého pozemku. Jeden vzorek z vrchního horizontu půdy (0-30cm) a druhý ze spodního horizontu (30-60 cm). Podle výsledku rozboru půdu dohnojíme. Réva vinná během vegetace využívá velké množství minerálních látek, které poté musíme znovu do půdy dodat. Jedná se hlavně o makromolekulární látky: fosfor, draslík, hořčík, vápník a také dusík.

Dusík(N) je jednou z hlavních stavebních látek rostlin. Pozitivně působí na růst révového keře, výnos a dozrávání hroznů. Dusík se v půdě pohybuje velmi dobře, a proto často dochází k jeho splavování. Proto je důležité dusíkem hnojit pravidelně. Nedostatek dusíku se projevuje pomalým růstem a zelenožlutým zbarvením listů. Naopak při nadbytku dusíku dochází k zjemnění pletiv, díky čemuž je réva vinná náchylnější k houbovým chorobám a může také dojít k poškození zimními mrazy.

Draslík(K) je další zásadní živinou v životě rostliny. Je důležitým prvkem, zvláště ve vztahu k hospodaření s vodou. Proto je důležité, aby měla rostlina dostatek draslíku při delším období sucha. Má velký vliv na změny kyselin a pH v hroznech. Jeho nedostatek je velmi častý v písčitých a jílovitých půdách. Při nedostatku draslíku se listy révy zbarvují dofialova (u modrých odrůd dočervena), tvoří se malé bobule a  špatně vyzrává jednoleté dřevo. Při nadbytku se snižuje hodnota pH a kyselin.

 rozbor pudy

Zdroj: www.zahrada-centrum.cz

Fosfor(P), další makromolekulární látka, se výrazným podílem podílí na růstu kořenového systému, plodnosti révového keře a vyzrávání jednoletého dřeva. V půdě je málo pohyblivý, a proto je dobré jím přihnojovat vinici přímo ke kořenům při hloubkové kypření. Při nedostatku fosforu jsou listy malé, zbarvené do červena, dochází ke sprchávání květenství a ke slabému růstu kořenového systému. Nadbytek fosforu snižuje výnos hroznů a omezuje příjem mikroorganismů.

Hořčík(Mg) je velmi důležitý pro tvorbu chlorofylu a průběh fotosyntézy. Nedostatek se projevuje na starších listech tak, že okolí žilnatiny zůstává zelené, ale zbytek čepele listu žloutne. Snižuje se také schopnost ukládání zásobních látek a odolnost vůči mrazu. Při nadbytku se může ve víně projevit hořkost.

Vápník(Ca) je stejně jako dusík důležitý pro růst révového keře. Také je potřebný pro uložení zásobních látek a hospodaření s vodou. Pohyblivost vápníku v půdě střední. Při nedostatku se okraje listů svinují a zasychají, jsou běložluté a hlavní žíly zůstávají zelené.

Neměli bych zapomínat také hnojení organickými hnojivy, které zvyšují obsah humusu v půdě, zlepšují strukturu půdy a hospodaření s vodou. Do této kategorie patří chlévský hnůj, zelené hnojení, sláma, kompost. Můžeme použít také odpad, který zůstane po vinobraní – matoliny, kal z moštů, kvasnice.

Podnože = jediná obrana proti révokazu

Dalším důležitým faktorem před výsadbou je také výběr podnože. Ta je neodmyslitelnou součástí révového keře již od začátku 20. století. Důvodem, proč se začali podnože používat, bylo zavlečení mšičky révokazu z amerického kontinentu. Hlavní vlastností používaných podnoží je odolnost vůči révokazu. Důležitými faktory jsou také: odolnost vůči suchu a vyššímu obsahu vápna v půdě, vliv na kvalitu hroznů a přizpůsobivost podnože k půdním podmínkám, schopnost srůstu s ušlechtilou révou vinnou(afinita). Existuje velké množství tradičních i nově vyšlechtěných podnoží. Mezi nejčastěji používané podnože patří: SO-4, K5BB, 125 AA, T 5C, Amos, Börner atd…

Podnož SO-4 je  používaná opravdu velmi často, zvláště pro svou schopnost podpory zrání hroznů a vyzrávání dřeva. Afinita je dobrá, odolnost vůči mrazu je dobrá, vůči suchu střední. Proti vyššímu obsahu vápna je poměrně odolná. Nesnáší suché a kyselé půdy. Hodí se do hlinitých a písčitohlinitých půd.

K 5BB, je podnož z dílny rakouského šlechtitele Franze Kobera, který jí roku 1904 vyšlechtil v Klosterneuburgu. Má bujný růst, který propůjčuje také naštěpovaným odrůdám. Odolnost vůči mrazu je dobrá, vůči suchu střední až vyšší. Odolnost k vyššímu obsahu vápna v půdě je průměrná.  Afinita je dobrá. Hodí se do sušších a kyselejších půd, k odrůdám se slabším růstem – např. Ryzlink vlašský, Modrý Portugal…

Podnož 125 AA byla také vyšlechtěna Koberem a to již v roce 1896. Její odolnost vůči mrazu je dobrá, vůči suchu střední až nízká. Její růst je bujný a proto se hodí pro vysoké tvary. Odolnost vůči vysokému obsahu vápna je dobrá. Nesnáší suché, mělké a kamenité půdy. Hodí se do hlinitých a písčitohlinitých půd. Afinita je dobrá. Hodí se k odrůdám Muškát Ottonel, Tramín červený, Rulandské modré, Zweigeltrebe…

Typy výsadeb a fyzická náročnost

Pokud máme pozemek připravený, zvolený spon a směr řad, vybranou podnož a odrůdu. Můžeme přejít k vlastní výsadbě. Té předchází příprava sazenic, kdy musí být horních 15cm namočeno do parafínu(ochrana před vysycháním). Kořeny musíme zastřihnout, dle typu výsadby tak, aby k nim půda lépe přilnula a sazenice zakořenila. Sazenice je dobré 12 hodin před výsadbou namočit do vody. Takto přichystané sazenice můžeme vysadit.

Fyzicky a také ekonomicky nejnáročnější způsob výsadby je ruční výsadba. Provádíme ji buď rýčem, různými druhy štycharů a nebo vrtáků. Kořeny zastřiháváme na délku 5-10cm. Předchází jí rozměření pozemku, vytyčení řad a určení vzdálenosti mezi keři. Poté vykopeme jamky, do kterých vysadíme sazenice. Osvědčilo se podsypat kořeny zahradnickým substrátem (zvláště u těžších půd). Poté provedeme zahrnutí kořenů půdou, udusáme ji a provedeme důkladnou zálivku.

Částečně mechanizovaným, ale také fyzicky náročným způsobem výsadby je použití hydrovrtu. Její princip spočívá ve vytvoření jamky pomocí vysokého tlaku vody. Výhodou tohoto typu výsadby je, že je jamka dobře zavlažena. Může se však stát, že se kořeny v jamce obrátí směrem vzhůru. Proto musíme kořeny zastřihnout na 2-4 cm, sazenici ponořit hlouběji do jamky a poté povytáhnout, aby se kořeny obrátili správným směrem. Poté půdu kolem kořenů dobře udusáme.

vysadba revy vinné 3

Zdroj: www.vinobartonik.cz

Pro velké plochy a velké množství sazenic je nejpoužívanější tvz. strojová výsadba. Je to nejrychlejší způsob výsadby. Kořeny zastřihujeme na 8-10 cm. Vysazovací stroj je řízen laserovým paprskem, díky čemuž jsou řady vždy perfektně rovné. Vzdálenost mezi keři se nastavuje přímo na stroji. V půdě je vytvořena rýha, do které jsou sazenice sázeny, a poté přihrnuty. Ve vlhčích půdách nemusí být přilnavost půdy ke kořenům dostatečná, proto je dobré kořeny sazenic ještě udusat. Také musíme dbát na to, aby místo roubování bylo 3-5 cm nad zemí.

 

Autor: David Beneš

Filtrace vína a její vývoj v čase

https://www.wine.cz/filtrace-vina-jeji-vyvoj-case/

Filtrace je dnes pro moderní vinařství neodmyslitelnou součástí v životě vína. Slouží k rychlejšímu vyčištění vína, finální sterilizaci a bakteriální stabilizaci. Po provedení filtrace se mění nejen čirost filtrovaného vína, ale také senzorické vlastnosti a mikrobiální stabilita. Proto je důležité vědět, v jakém období, jaký filtr a filtrační materiál použijeme. Nesprávně zvolený způsob filtrace může mít neblahý vliv na další vývoj a školení vína. Dalším důležitým aspektem je objem filtrovaného vína, jeho čirost (obsah kalících částic), jestli bylo víno čiřeno nebo již filtrováno, další školící postupy, atd…  Víno v malém objemu, vyrobené ze zdravé suroviny, vyčeřené a dobře odkalené, není třeba mnohdy vůbec filtrovat – víno se vyčistí samo sedimentací.

Jak filtrovali naši dědové?

Nejstarším a nejlevnějším stylem filtrace je použití bavlněné látky, která má nejčastěji tvar trychtýře a využívá se v kombinaci s naplavenou křemelinou. Tento způsob je vhodný pro malé objemy vína, k odfiltrování hrubých kalů po kvašení nebo číření. Bavlněný pytel se používá i k filtraci moštových kalů, po odkalení, pro větší úsporu. Nevýhodou je velká oxidační plocha, časová náročnost a neschopnost ji ovlivnit – vše záleží na obsahu kalících částic a gravitaci.

Pro domácí potřebu se v minulosti používal také válcový naplavovací filtr o objemu 5-20 litrů. Takovýto filtr býval zhotoven z měděných sít a plechů, které byly buď pozinkovány nebo postříbřeny. V případě velmi malého množství vína vinaři používali i laboratorní kuželový filtr či běžný filtrační papír.

Rakovina jako následek filtrace

Ještě v nedávné minulosti byl hojně jako filtrační materiál používán azbest. Tento křemičitý minerál, se silně karcinogenními účinky, se prodával buď lisovaný v deskách nebo hrubě mletý. Azbest se naplavil na válcový nebo laboratorní kuželový filtr a poté se důkladným propláchnutím odstranila pachuť. Nejčastěji se však používala tzv. azbestocelulóza lisovaná do desek o různé propustnosti, které se vkládali mezi komory deskového filtru. Výroba azbestových materiálů a jejich používání byla v ČR zakázána v roce 1980, i když varování o jeho škodlivosti pochází téměř o sto let dříve z Velké Británie. Po zákazu azbestu se filtrační desky vyráběli z čisté celulózy. Tím se ale zmenšila jejich efektivita, protože azbest zvyšoval filtrační kapacitu desky.

Desky pomáhají vinařům už dlouhá léta

 Dnes se celulóza pro výrobu desek mísí s křemelinou nebo perlitem a některé typy desek mohou být obohaceny o speciální látky k odstranění různých složek (např. čiřidlo PVPP). Vlákna celulózy se zpracovávají a mísí podle požadované ostrosti. Tím jsou produkovány desky pro hrubou až sterilní filtraci. Desky vkládáme do filtru vždy hrubou (filtrační) stranou k přítokové desce, aby byla filtrace co nejúčinnější. Někteří odborníci na filtraci ale tvrdí, že na filtrační straně nezáleží. Filtrační celulózové desky jsou sice senzoricky neutrální, ale je lepší desky propláchnout vodou, aby se odstranila papírová pachuť a nedostala se do vína.

deskový filtr

Fosilní zemina jako filtrační materiál

Dalším materiálem využívaným k filtraci je křemelina. Tato sypká zemina se k filtraci používá jíž více než sto let. Vzniká rozdrobením křemičité horniny – diatomitu, který se těží ve Spojených státech (zejména v Kalifornii a Nevadě), ale i v severní Africe a také v Evropě (Francouzské středohoří). Může být mořského nebo jezerního typu. Stáří diatomitu se odhaduje na téměř 100 miliónů let. Křemelina se naplavuje na svíčky z vinutého drátu a během filtrace je do vína přidávána dávkovačem. Podle obsahu kalících částic volíme mezi velmi hrubou až jemnou křemelinou (stejně jako u desek). V případě kalolisů se do křemeliny přimíchává také perlit – žíhaná vulkanická hornina. Perlit prodlužuje délku filtrace, ale také se velmi rychle zanáší. A právě proto se používá hlavně u vakuového rotačního filtru, který zanesený perlit s křemelinou ořízne nožem a vytvoří novou filtrační vrstvu.

Membrány – filtrace budoucnosti?

Membránové filtry jsou tím nejmodernějším způsobem filtrace, jaký nám naše doba nabízí. I když jsou záležitostí posledních pár desítek let, první membránové filtry byly patentovány již v roce 1918. Jednalo se o filtry využívané v makrobiologických laboratořích. V potravinářské výrobě se membrány používají zhruba od 70. let. První membrány způsobily ve filtraci opravdový zlom, ale měli nízkou odolnost vůči mikroorganismům, vyšším teplotám a dalším negativním vlivům. Dnešní používané membrány jsou již třetí generace. Jsou vyráběny z anorganických materiálů, což jim přináší velmi vysokou odolnost vůči chemickým, fyzikálním a teplotním vlivům.  Na 1mm2 membrány se nachází asi 100 000 pórů, což je asi 80% z její celkové plochy.

Membránovou filtraci lze rozdělit na dva způsoby – hydro-statická a tangenciální filtrace. Hydro-statický princip lze přirovnat ke klasické (deskové nebo křemelinové) filtraci. Nefiltrované víno prochází přímo skrz membránu a všechny koloidní částice, které jsou větší než  póry membrán, zůstávají na povrchu. Tím se membrány zanáší a snižuje se filtrační průtok.

Naproti tomu tangenciální, neboli cross-flow filtrace, přivádí kapalinu podél membrány. Tím určité množství kapaliny prochází membránou (již bez nečistot) a zbytek pokračuje podél membrány i s kalícími částicemi. To způsobuje, že společně s proudem kapaliny, je membrána čištěna.

 Membrány si získali svou oblíbenost také díky jejich dlouhodobé (možná i neomezené) životnosti. Také jejich sanitace je velmi jednoduchá. Při jejich zanesení je pouze propláchneme horkou vodou a můžeme ve filtraci pokračovat. Ke konečné sanitaci po filtraci se používají zásadité roztoky. Ty rozpouštějí kyselé nánosy usazené během filtrace. Při sanitaci zvyšujeme ve filtru teplotu roztoku (někdy až k 80°C), abychom zvýšili jeho účinnost. Poté použijeme roztok kyseliny citronové, aby se prostředí filtru neutralizovalo.

Filtrace do budoucna

Membránové cross-flow filtraci jistě patří současnost i blízká budoucnost. Díky ní stačí pouze jedna filtrace po dokvašení a víno je stabilní a připraveno k lahvování. Většina zákazníků požaduje dokonale čistá a stabilní vína již v prvním roce, čímž je na vinaře vytvářen tlak, aby víno co nejdříve vyčistil. Příkladem nám může být Svatomartinské víno. Stabilizovat a vyčistit víno, v tak krátké době a bez použití cross-flow filtru, je velmi náročné a často se tak jedná o tenká vína. Proto někteří vinaři,např. Autentisté, čiření a filtraci úplně opouští. Spoléhají pouze na stáčení a sedimentaci, nebo lahvují vína s určitým obsahem kalů. Tato přirozeně čištěná vína získávají v posledních letech na oblibě, zvláště u zájemců o BIO vína.

schema_crossflow_filtrace_obecne

Schéma cross-flow filtrace

 

Autor:

David Beneš

Vyvazování révy vinné

https://www.wine.cz/vyvazovani-revy-vinne/

Dny se stále prodlužují, Slunce nabírá na síle a teplota se zvyšuje. Tyto změny pociťujeme nejen my, ale také teplomilná réva vinná. Začíná se probouzet ze zimní hibernace a na rankách po zimním řezu již lze spatřit první kapičky mízy. Na tuto skutečnost by měl každý vinař reagovat vyvázáním tažňů. K úspěšnému tvarování musíme nejdříve provést kvalitní řez, který jde ruku v ruce také s vázáním. Tažeň nesmí začínat pod vrcholem kmínku nebo pod čípkem, musí být zastřižen na správný počet oček (dle typu vedení) a očištěný od úponků.

Proudění mízy = začátek vegetačního cyklu

Jak už bylo zmíněno výše, období ohýbání a tvarování révy začíná v předjaří při začátku proudění mízy. Pozdější tvarování jednoletého dřeva by mohlo mít za následek vylomení narašených pupenů a také nevyrovnaný růst letorostů. Naopak příliš brzké vyvázání (před prouděním mízy)  sebou přináší vysoké riziko lámavosti dřeva, zvláště při tvarování na plochý tažeň. Problémem může být také stále trvající riziko mrazů. Ty nám mohou, na ponechaném dřevě, způsobit škody v podobě vymrznutých oček. Proto je volba termínu vázání opravdu zásadní.

Tvary tažňů a způsob jejich vázání

Způsob tvarování musí být jasný již při výsadbě a stavbě opěrné konstrukce. Mezeru mezi vodícími dráty volíme dle požadovaného tvaru keře.  Při vázání máme tři možnosti, jak tažeň vyvázat: na plochý tažeň, mírný oblouk a vysoký oblouk. Poslední jmenovaný využijeme hlavně u starších vinic, které v zimě řežeme na dva tažně. Plochý tažeň a mírný oblouk jsou nejpoužívanější, zvláště u mladších výsadeb, pro svůj vyrovnaný růst všech letorostů. Tažeň ohnutý do mírného oblouku vyvážeme přes horní vodící drát ke spodnímu. Ohýbáme je s nejvyšší opatrností, aby nedošlo ke zlomení nebo k vylomení. Plochý tažeň vyvážeme podél drátu, který vedeme nad vrcholem kmínku. Tažeň zachytíme vázacím drátem nebo páskou, alespoň na dvou místech. Můžeme jej také ovinout kolem drátu, to má ovšem za následek náročnější odřezání v příštím roce.

simzor73_l

Vázací drátek v papíru

Drátky, spony, pásky…

Všem vinařům a vinohradníkům je klasický vázací drátek, obalený papírem, dobře znám. I v dnešní době je to stále nejpoužívanější způsob vyvazování, zvláště u malovinařů. Jedná se o 10, 12, nebo 15cm dlouhý drátek k jednoročnímu vázání. Jsou levnější než drátky v PVC a také mnohem ekologičtější. Drátek se jednoduše po několika letech v půdě rozloží.

Nejméně ekologická, ale ekonomicky i časově výhodná je PVC páska do vázacích kleští. Kleště jsou poměrně levné a jejich použití jednoduché. Po prvním zmáčknutí kleští se páska natáhne, napneme ji kolem tažně a vodícího drátu a dalším zmáčknutím pásku sešijeme a uřízneme. Pásku sešíváme kovovou sponkou (stejnou jako v kancelářské sešívačce). PVC pásky ve vázacích kleštích nejlépe využijeme při zapěstování kmínku. Časová úspora oproti vázání bužírkou je zde opravdu znatelná.

vázací kleště

Plastové vázací kleště

Na trhu jsou k dostání také fixační spony s poměrně dlouhou životností. Vyrábí buď z plastu nebo oceli. Plastové spony ve vinici vydrží několik let a ocelové i více než desetiletí.  Jejich výhodou je, že se používají stále dokola a z vodícího drátu se nesundávají. Sponu při řezu vystřihneme a necháme ji volně viset na vodícím drátu. Použijeme ji znovu k připevnění nového tažně na jaře. Upevnění ocelových spon lze částečně mechanizovat použitím kleští. Tyto kleště nabíjíme sponami ve tvaru písmene „C“.

V předjaří vyvazujeme také kmínky

Po zapěstování kmínku ( v 2. – 3. roce) jej musíme pěvně vyvázat, aby nedošlo k poškození mechanizací. Kmínky jsou upevňovány k opěrným tyčím tak, aby byl kmínek rovný, nevyčníval do meziřadí a nebyl omotaný kolem tyče. K tomu nám slouží široká škála spon a pásků z různých materiálů od různých výrobců.

 Prvním typem jsou plastové zajišťovací pásky. Skládají z oka na jedné straně a ze zoubků na straně druhé. Jejich hlavní výhoda je v možnosti nastavení délky úvazku, který se při zesílení kmínku zvětšuje. Jednoduše povolíme pásek v oku o několik zoubků a kmínek má další prostor pro růst, ale stále je pevně uchycen. Do této kategorie lze zařadit také plastové řetízky, které pracují na podobném principu.

Dalším častým způsobem upevnění kmínku jsou elastické úvazky. Tato vyvazovací gumička se napne kolem kmínku a její oko se zachytí o háček na druhé straně. Svou oblíbenost si získali hlavně díky rychlosti a dlouhé životnosti. Silnější a delší gumičky se používají také k uchycení hadic závlahy k vodícímu drátu.

gumička

Elastická gumička připevněná ke kmínku

V kombinaci s upevněním opěrné tyče k vodícímu drátu, se také používají různé druhy, ocelových nebo platových, spon. Ocelové spony vynikají svou pevností, ale nemají nastavitelnou velikost. Jsou používány hlavně u starších kmínků o průměru kolem 10 cm. Naproti tomu ty plastové nastavit lze, díky čemuž jsou mnohem praktičtější. Sponou se upevní opěrná tyč k vodícímu drátu a poté se za pomocí háčků připevní také kmínek.

buzirka_l

Bužírka k vázání kmínků

Nejpoužívanějším materiálem k vázání kmínků je PVC bužírka. Tato zelená elastická bužírka vyniká svou dlouhou životností a odolností vůči UV-záření. Vyrábí se v průměrech od 2,5 do 4,5mm. Prodejci bužírek garantují její roztažnost až na 250%. Díky tomu kmínek neomezuje v růstu a nezařezává se do něj. Osvědčilo se použít 3-4 úvazky na jeden kmínek.

Rychlejší vázání díky vázacím kleštím

Člověk se odjakživa snaží svou práci co nejvíce ulehčit pomocí mechanizace. Jinak tomu není ani u vázání keřů révy vinné. Kleště, které jako vázací materiál používají plastovou pásku a sešívací sponky, byly zmíněny už výše.

Mnohem ekologičtějším materiálem stále zůstává ocelový drát. Nerezové vázací kleště, se značnou úsporou času a energie, tento drát využívají. Je namotaný na cívkách a s jednou cívkou můžeme uvázat až tisíc úvazků. Na 1ha vinice tak spotřebujeme 4-5 cívek drátu. Pořizovací cena kleští je sice o dost vyšší (kolem 10 000 Kč), než u těch plastových, ale mají mnohem delší životnost. Vázací drát je také mnohem levnější než páska. Vázací princip je podobný jako u kleští s PVC páskou – drátek se natáhne přes tažeň a vodící drát, zatáhnutím se napne a utáhne.

kleště

Vyvazovací kleště s ocelovým drátem

K usnadnění vázání slouží také elektrické vyvazovače. Jako materiál používají drát obalený PVC páskou. Tvarem připomínají elektronické nůžky, určené pro řez. Akumulátor a zásobník drátu je upevněn v batohu s popruhy nebo na opasku. Úvazek je proveden velmi rychle a s vydáním minimálního množství energie. Vázací drát obtočí tažeň a vodící drát, vrtulový kotouč jej utáhne a nakonec je drát ustřižen. To vše během necelé vteřiny. Některé typy vyvazovačů utahují drát otočením celé hlavy. Modernější vyvazovače mají i několik vázacích režimů (podle těsnosti úvazku). Jejich pořizovací cena se pohybuje mezi 20-40 000 Kč, proto je jejich zakoupení nutné zvážit s ohledem na množství keřů.

Akumulátorový vyvazovač

Akumulátorový vyvazovač

 

V článku byly použity ilustrace firmy Oslavan a.s. – www.eshop.oslavan.cz

 

Autor článku: David Beneš