Hnutí Slow Food zahájilo kampaň za budoucnost evropské unijní zemědělské politikyZdroj: Tisková zpráva Zveřejněním strategického dokumentu, týkajícího se reformy společné zemědělské politiky (UZP) zahájil Slow Food svoji kampaň na podporu spravedlivější, komplexnější a k životnímu prostředí šetrnější zemědělské politiky
Slow Food je mezinárodní neziskové hnutí, snažící se o zkvalitnění způsobů, kterými jsou produkovány a distribuovány potraviny. Hnutí Slow Food má ve světě přes 100 000 členů a v rámci 27 států Evropské unie stovky členských a zemědělských organizací – convivií a presidií.
V rámci diskuse o reformě unijní zemědělské politiky 2014 řekl zakladatel a prezident hnutí Slow Food Carlo Petrini toto: „Evropa potřebuje silnou společnou zemědělskou politiku, schopnou úspěšně řešit ekologické, sociální a ekonomické výzvy, před kterými stojíme.“ Dokument Vstříc nové společné zemědělské politice (v příloze) popisuje problémy, jimiž trpí náš současný systém výživy a zemědělství.
Globální průmyslová a intenzivní produkce potravin je hlavní příčinou ničení životního prostředí, mizení ekosystémů a ztráty biodiverzity. Vytváří nerovnoměrnou distribuci potravin, způsobující, že jedna část světa trpí rostoucí obezitou a z ní pramenícími nemocemi a druhá čelí podvýživě a hladu. Co se týče reformy UZP, Slow Food je přesvědčen, že je třeba se zaměřit na dva klíčové prvky: trvale udržitelnou malovýrobu potravin a na mladé lidi.
•Trvale udržitelná malovýroby potravin: Evropa se musí navrátit ke svým skutečným kořenům v podobě šetrné malovýroba zemědělských plodin a potravin. Produkce, jež je propojená s přírodou, šetrným způsobem produkuje vysoce kvalitní, výživné a zdravé potraviny a zajišťuje pro společnost služby v oblasti udržitelnosti životního prostředí a zdrojů.
•Mladí lidé: jen 7 procent zemědělců v Evropě je ve věkové kategorii do 35 let. Zemědělství musí znovu získat svoji důstojnost a svůj význam jako stimulující a uspokojení přinášející životní volba. Musí se stát správnou volbou pro investice do budoucnosti jako cesta, která nabízí uspokojení a úspěch, nejen oběti a strádání.
Dokument nabízí řadu konkrétních návrhů na reformu společné zemědělské politiky. Je výzvou pro všechny členy a příznivce Slow Food, aby pomohli zajistit, že zásady udržitelného „dobrého, čistého a spravedlivého“ systému produkce potravin budou co nejvíce obsaženy v rámci nové politiky, a je výzvou pro všechny zúčastněné strany, aby se připojily ke kampani
Pozn.:
Terra Madre je rozsáhlá síť lidí pracujících společně pro vytvoření dobrého, čistého a spravedlivého modelu potravinářské produkce a spotřeby, kteří se scházejí od roku 2004 každé dva roky v italském Turíně, aby si vyměnili znalosti a zkušenosti a prodiskutovali své názory. Formou sdružování do potravinářských komunit tak síť spojuje zemědělce, rybáře a producenty potravinářských výrobků s kuchaři, učiteli, akademiky a výzkumníky, oborovými experty, studenty a mládeží ….
Convivia jsou místní skupiny či sdružení členů, které organizují kursy, ochutnávky, společné večeře, propagují myšlenku hnutí na místní úrovni, spojují producenty se spotřebiteli a účastní se hlavních mezinárodních akcí pořádaných hnutím Slow Food. V současnosti funguje více než 1 300 convivií ve 130 zemích světa
Pro více informací navštivte www.slowfood.com
————————————————————————————————————————————————-
DOKUMENT
Vstříc nové unijní zemědělské politice
Zemědělská politika Evropské unie (UZP) tak, jak byla až dodnes koncipována a řízena, vykazuje značné kritické prvky, které negativně ovlivňují jak výrobní tak spotřebitelskou oblast.
Současná UZP se vyznačuje v prvé řadě závažnou nerovností: finační zdroje tzv. „prvního pilíře“ (který zahrnuje opatření směřující k podpoře trhu, zejména přímé platby výrobcům) jsou rozdělovány velmi nevyváženým způsobem mezi různé výroby, mezi různé zemědělské podniky (drobné, střední, velké) a mezi různé členské země.
V druhé řadě je upřednostňován model spotřeby, který je hluboce nevyvážený: z 500 miliónů Evropanů má 250 miliónů nadváhu a 42 milionů žije v podmínkách závažné potravinové nedostatečnosti. Tato čísla jsou neslučitelná s každoročními údaji o plýtvání potravinami, které dosahují až 90 milionů tun (Eurostat 2010). Jídlo prakticky pozbylo své vlastní vnitřní hodnoty a cena zůstala při výběru potravin jediným měřítkem.
V neposlední řadě je podhodnocována důležitost práce v zemědělsko – potravinářském odvětví: nedávný průzkum ukázal, že celková zaměstnanost v zemědělství v Evropě se snížila za posledních deset let o 25% a znamenala celkovou ztrátu 3,7 miliónů pracovních míst (Eurostat 2010). Na snížení zaměstnanosti ovšem současně neodpovídal nárůst příjmů pracovníků v zemědělství, který by byl srovnatelný s příjmy v ostatních odvětvích, naopak, úroveň příjmů – a v důsledku toho i úroveň profesní – se průběžně snižovala. Nedostatečný příjem zemědělců je jednou z příčin zániku celé řady zemědělských výrob. Průmyslový zemědělsko – potravinářský model, který se zde v posledních padesáti letech uplatňoval, je jedním z hlavních důvodů vážné krize životního prostředí a klimatu, jakou kdy lidstvo zažilo. Na jedné straně vedla k bezprecedentnímu vyčerpávání a nevratnému ničení přírodních zdrojů – jako je voda, půda, lesní porosty, lesy… – neprávem chápaných a využívaných jako neomezené a nevyčerpatelné. Z druhé strany způsobila neomezené nadužívání vnějších podpůrných prostředků fosilního původu: chemických hnojiv, pesticidů, plastových materiálů.
V těchto letech je UZP podrobena rozsáhlému procesu reforem. Tato fáze, která by měla být završena v roce 2014, kdy vejde v platnost nová koncepce UZP, je pro budoucnost Evropské unie naprosto zásadní. Nová UZP bude muset přistoupit k realizaci celé řady důležitých výzev: zajistit potravinovou bezpečnost a suverenitu, najít odpověď na krizi životního prostředí a klimatu, navrátit prestiž ekonomice a zaměstnanosti v zemědělském odvětví . Slow Food rozhodl o své účasti na diskusním fóru, aby přispělo svou zkušeností a vlastní vizí a podpořilo vznik nové, spravedlivější a udržitelnější UZP.
Slow Food a jeho filozofie
Slow Food je mezinárodní společenství, které si klade za cíl změnit každodenní vztah lidí k jídlu prosazením zásady potravinové suverenity, tj. práva národů na rozhodování o tom, co pěstovat a co jíst.
Přístup k zemědělství a k potravinářské výrobě musí být podle Slow Food holistický, to znamená, že musí skloubit aspekty, které jsou obecně přísně oddělovány: sociální aspekty (vztah mezi výrobci a spotřebiteli), aspekty prostředí ( záchrana biodiverzity, ochrana vodních zdrojů a úrodnosti půdy, distribuce výrobků, recyklovatelnost obalů, opětovné využití zdrojů), kulturní aspekty (ochrana tradičních znalostí a dovedností). Takovýto přístup je motivován vědomím, že existuje silné propojení mezi různými společnostmi, jejich způsobem výroby a spotřeby, jejich kulturou a prostředím, v němž žijí.
Slow Food proto plánuje do budoucna přeměnu modelů výroby a spotřeby pomocí vzdělávání a výchovy k uvědomnělému přístupu ke stravování a k životnímu prostředí, posílením lokálních ekonomik, uplatněním tradičních vědomostí a dovedností výrobců a ochranou různých kulturních entit.
Slow Food prosazuje zejména větší propojení mezi výrobci a spotřebiteli, které má přispět k tomu, aby práci prvních byla navrácena větší prestiž a zároveň
k větší uvědomnělosti druhých, které je třeba vybavit příslušnými nástroji pro správné nasměrování jejich vlastního výběru.
Unijní zemědělská politika (UZP) zítřka, podle koncepce Slow Food
Nový vzor a cíle udržitelnosti a nového venkova
UZP se v budoucnu nebude moci zabývat jen výrobními aspekty. V tomto smyslu je nutné umožnit přechod z výhradně zemědělské politiky k politice zemědělsko – potravinářské. Bude mimo jiné nezbytné provést větší integraci mezi různými unijními politikami tak, aby bylo možné přistoupit efektivně a výkonně k problematikám platným napříč Eu, jako je ochrana prostředí, krajiny a přírodních zdrojů, boj s klimatickými změnami atd. Dva rámcové cíle, k nimž má budoucí UZP směřovat, jsou udržitelnost (prostředí, ekonomická a sociální) a koncepce nového venkova, který má venkovské oblasti v budoucnu postavit do centra zájmu společnosti.
Čtyři hlavní změny
K dosažení těchto cílů je třeba provést ve struktuře UZP čtyři hlavní změny.
1. Podpořit malé a střední výrobce
Záměr strukturovat zemědělství podle pravidel kteréhokoliv jiného průmyslového odvětví je příčinou dramatické situace, ve které se evropská zemědělsko-potravinářská výroba nachází. Je třeba naopak prosazovat zemědělství, které bude v rovnováze s ekosystémy, schopné vyrábět kvalitní potraviny udržitelným způsobem, skloubením inovací s tradičními vědomostmi a dovednostmi.
PAC se bude muset zaměřit na malé a střední zemědělské výroby, které budou udržitelné, kvalitní, určené výhradně ke spotřebě lidí a zvířat. Výzva budoucnosti nebude spočívat ve výrobě velkých množství zemědělských produktů, ale ve výrobě potravin udržitelným a efektivním způsobem s upřednostněním malých a středních výrob zaměřených na kvalitu a majících silnou vazbu na dané území a zároveň nízký dopad na životní prostředí.
Malá a střední výroba vyžaduje větší počet pracovní síly, v důsledku toho přispívá k rozvoji zaměstnanosti, je udržitelnější (energetická úspornost), přispívá k udržení lokálních ekonomik (rovněž v okrajových oblastech) a snižuje demografický tlak na městské konglomerace.
2. Podporovat lokální výroby
Malovýroba sama o sobě nestačí. Určujícím faktorem, který je zárukou udržitelnosti výrob, je propojení malovýroben s daným teritoriem (dispozice daná prostředím). Lokální a tradiční výrobky (rostlinná různorodost, zvířecí rasy, odrůdy) jsou nejvhodnější z hlediska půdních a klimatických podmínek a vydávají ze sebe to nejlepší na území, kde se v průběhu staletí dílem člověka aklimatizovaly. Z toho důvodu jsou odolnější a vyžadují méně vnějších zásahů. Jsou tedy udržitelnější jak z hlediska prostředí, tak z hlediska ekonomického. Mimo to hrají důležitou roli při záchraně biodiverzity a zhodnocují stravovací kulturu a tradice společností.
3. Prosazovat místní zemědělsko – potravinářské systémy
Ukazuje se, že globalizované tržní hospodářství má své hranice, ve smyslu plýtvání a škod na životním prostředí. Systém lokálního zásobování, distribuce a spotřeby může snížit dopad na životní prostředí tím, že zkrátí vzdálenosti, které potraviny musí překonávat na cestě ke spotřebiteli (food miles), a navíc může spotřebitelům zaručit dostupnost čerstvých a sezónních potravin. Zrušením některých nadbytečných přeprav produktů mezi výrobci a spotřebiteli bude možné vytvořit nový vztah mezi zemědělským venkovem a městem.
Při budování lokálních zemědělsko-potravinářských systémů bude rozhodující role výchovy ve školách ale i v podnicích a v místech prodeje. Rozhodující bude vytváření sítí výměny, známostí a solidarity mezi zemědělci a obyvateli měst.
4. Prosazovat zemědělsko-potravinářské systémy šetrné k životnímu prostředí
Malí a střední výrobci mohou snadněji aplikovat zásady agroekologie, která se zakládá na správném zacházení s přírodními zdroji (biodiverzita, půda, voda), na znalosti lokálního zemědělství, na využití technik ( tradičních a moderních) vhodných v různých půdních a klimatických podmínkách, na vyřazení geneticky modifikovaných produktů, monokultur, velkochovů, na snížení nebo úplném odmítnutí syntetických chemických produktů, na ochraně zemědělské krajiny, na sociální spravedlnosti.
UZP se v budoucnu nesmí omezit jen na redukování rozlehlosti zemědělsko-potravinářských podniků, ale – paralelně – musí ocenit toho, kdo skutečně využívá agroekologické techniky a poskytováním služeb prospěšných životnímu prostředí prospívá celé EU (ozelenění UZP).
Měla by mimo to ocenit toho, kdo žije a pracuje v tzv. okrajových oblastech. Odchod lidí z horských oblastí je příčinou řady vážných hydrogeologických poruch a zatěžuje společnost vysokými náklady jak na poli ekonomickém a sociálním tak i na poli životního prostředí.
Nástroje budoucí unijní zemědělské politiky
K dosažení zmíněných cílů a k tomu, aby výše uvedené změny mohly být uvedeny do praxe, musí mít UZP k dispozici vhodné ekonomické nástroje.
Rozpočet
Členské státy a unijní instituce musí zajistit budoucí UZP odpovídající finanční zdroje a přitom předejít snížení rozpočtu, který je k dispozici. Zdroje musí být přerozděleny tak, aby posílily finanční dotaci – a tedy akceschopnost – tzv. „druhého pilíře“ (který zahrnuje opatření pro rozvoj zemědělských oblastí a prostředí).
Podpora „zeleného zemědělství“: veřejné finance pro veřejné blaho
V rámci ekonomických nástrojů, které má UZP k dispozici, mohou přímé platby (první pilíř) sehrát důležitou roli. Jejich hlavní funkce musí spočívat v tom, že budou ekonomicky kompenzovat ty zemědělce, kteří společnosti poskytnou služby v oblasti životního prostředí. Přístup, který je nutný zaujmout, je znám díky sloganu „veřejné finance pro veřejné blaho“. Velká část podpory tedy musí jít tomu, kdo používá techniky příznivé k životnímu prostředí, chrání životní prostředí a veřejný majetek, jako je půda, voda, a rovněž tomu, kdo obývá okrajové oblasti.
Vedle přímých plateb jednotlivým výrobcům bude zásadní podporovat územní akce a formy agregace, propojenosti. Aby se podařilo šířit agronomické praktiky a praktiky udržitelné spotřeby, bude zásadní prosazovat vznik sítí výrobců a spotřebitelů.
Podpora příjmů drobných zemědělsko-potravinářských výrobců
Budoucí UZP se bude muset zabývat adekvátní podporou příjmů udržitelných drobných a středních výrobců. Ekonomická podpora musí jít výhradně ve prospěch aktivních výrobců a musí upřednostnit výrobce z okrajových oblastí. Takového cíle lze dosáhnout přijetím konkrétních opatření směřujících k odstranění nestability cen zemědělských výrobků na trhu.
Zkušenost Slow Food ve službách budoucí UZP (unijní zemědělské politiky)
Díky své vlastní zkušenosti v oblasti zemědělsko-potravinářské nabízí Slow Food řadu konkrétních iniciativ závislých zejména na dvou faktorech, které jsou pro budoucnost evropského zemědělství rozhodující: generace mladých a drobná a střední výroba.
Mladí lidé
Mladí lidé musí být v centru budoucí UZP: bez jasné akce v tomto smyslu nemá evropské zemědělství budoucnost.
Na venkově probíhá skutečný proces vylidňování a stárnutí populace. Důležitost práce v zemědělském odvětví se stává stále víc okrajovou a přítomnost mladých lidí se stále snižuje. Podle odhadů pouhých 7% zemědělců je věkově pod hranicí 35 let a jeden zemědělec ze tří má víc než 65 let, z celkového počtu 4,5 milionů zemědělců starších 65 let. (Eurostat 2009).
Konkrétní návrhy
1. Vrátit prestiž profesi zemědělce tak, aby tato profese znamenala motivující životní volbu, která se vyplatí.
2. Zaručit mladým lidem odpovídající příjem (například prostřednictvím doplňkových přímých plateb nebo dalších daňových úlev), které jim poskytnou dostatečné jistoty, aby mohli plánovat vlastní budoucnost.
3. Prosazovat vznik sítí mladých zemědělců ale i dalších osob činných v potravinovém řetězci: drobní řemeslníci, restauratéři, výchovní pracovníci, spotřebitelé – a upřednostňovat vytváření a šíření míst, příležitostí a komunikačních nástrojů (společenské akce, internet, sociální sítě atd.), s cílem odvrátit izolovanost, která mnohdy charakterizuje zemědělskou práci a představuje nezanedbatelný odrazující faktor.
4. Prosazovat vzdělávání mladých zemědělců prostřednictvím kurzů na středních a vysokých školách a rovněž krátkodobými kurzy a vzděláváním, které bude vedeno samotnými zemědělci a prostřednictvím výměny znalostí a zkušeností.
5. Podporovat předávání znalostí mezi generacemi.
6. Usnadnit rozjezd nových podniků mladých lidí tím, že budou usnadněny a urychleny byrokratické praktiky, budou plánovány pobídky, jako je přímé financování, daňové úlevy, výhodné půjčky, pojištění za výhodných podmínek atd.
7. Poskytnout výhodnou technickou podporu při využívání agroekologické techniky, asistenci při řízení podniku atd.
Drobná a střední výroba
Zásadní je poskytnout schopným a čestným výrobcům větší prioritu a sílu a současně zařídit, aby jejich výrobky vešly ve známost (území původu, transformační techniky ), výchovou spotřebitelů a jejich přiblížením pracovníkům v zemědělství.
Konkrétní návrhy
1. Přehodnotit geografické ukazatele, zavést přísná kritéria udržitelnosti, kvality, spojení s daným teritoriem, přihlížet k historickým kořenům a k ochraně biodiverzity. Tyto nástroje mají rovněž přiměřeně chránit drobnou výrobu, která představuje pro evropskou kulturu jedinečné bohatství.
2. Zjednodušit byrokratické praktiky ve prospěch drobných a středních výrobců.
3. Oceňovat výrobce, kteří chrání místní a tradiční biodiverzitu (původní druhy a místní různorodou vegetaci), která uchovává tradiční zemědělský ráz krajiny (staré vinice, tisícileté olivové háje.) a tradiční architekturu (vodní mlýny, salaše, starobylé pece na dřevo.), a ty, kteří působí v okrajových oblastech a hrají důležitou roli při udržení osídlení těchto území, vytvářejí různé formy sdružování a přitom respektují sdílená pravidla výroby.
4. Prosazovat výměnu informací a poznatků mezi drobnými výrobci a mezi generacemi.
5. Vytvářet vzdělávací programy ke zdokonalení zemědělských technik a posílit organizaci výrobců a jejich schopnost adekvátně prezentovat své výrobky na trhu (se správnými etiketami, srozumitelným, jednoduchým a ekologicky udržitelným obalovým materiálem).
6. Vytvářet vzdělávací programy se zaměřením na zdravou výživu a ochranu životního prostředí ve školách a podporovat zakládání školních zahrad. Vytvářet programy, které budou obyvatele informovat a podněcovat jejich citlivý přístup k problematice týkající se zemědělsko – potravinářského systému, udržitelnosti a zdravé výživy. Prosazovat stálou výměnu informací mezi výrobci a spotřebiteli.
7. Zakládat tržní kanály pro drobné a střední výrobce: propagovat trhy se zemědělskými výrobky, skupiny tzv. solidárního nákupu, používání lokálních výrobků v kolektivním stravování a veškeré další možnosti přímého prodeje. Podporovat skupiny, které se snaží udržet místní formy zemědělské činnosti.
8. Odměňovat ty, jejichž nabídka je různorodá a zahrnuje zemědělskou výrobu spolu se vzdělávacími, turistickými a kulturními aktivitami, které jsou užitečné pro propagaci prostředí, území, zemědělství (multifunkční role zemědělského podniku).
www.slowfood.com
22.08.2011 |